Dokumenty

Odlehlá a nehostinná hrouda kamení někde uprostřed Pacifiku, tak by šlo nazvat Velikonoční ostrov neboli Rapa Nui, objevený Evropany v roce 1722. Proč a jak se starověkým ostrovanům podařilo přemístit bezmála 900 obřích soch, nazývaných též moai, které váží až 86 tun? Opravdu udělali z předpokládaného ráje na zemi pustinu bez jediného stromu a přivodili tak zánik vlastní civilizace? Nedávná kontroverzní tvrzení značně zahýbala po desetiletí neměnným uvažováním a názorům vědců na obyvatele Velikonočního ostrova, kteří byli obviňování ze zplundrování krajiny či kanibalismu. Například se nově objevil odhad, že místní použili provazy, aby se jejich sochy přemisťovaly ve vzpřímené poloze, podobně jako se stěhuje lednička. Tým to vyzkouší na 15titunové replice sochy. A nebude to jediný pokus plný překvapení, který nás čeká.

Když v 18. století dostali mladí muži z vyšších vrstev choutky seznámit se s dosud nepoznanou kulturou a vzdělávat se v různých oblastech umění, vyrazili na tak zvanou „grand tour“. Ve francouzské Paříži nebo italském Římě se s potěšením oddávali klenotům evropského společenského dědictví a kulinářství. Chtěli byste také? Historička Bettany Hughesová vyrazila po jejich stopách a navštívila takové divy starého kontinentu, jako jsou vyhlášená pařížská a římská muzea, ikonické vodní kanály v Benátkách, lahodná kuchyně ve Florencii a Miláně nebo nádherné výhledy na pobřeží Amalfi.

Podél celého pobřeží západní Evropy doposud leží zbytky jednoho z největších stavebních projektů třetí říše.

8. května 2020 si připomínáme 75. výročí dne, kdy se nacisté vzdali spojeneckým vojákům a ukončili tak 2. světovou válku v Evropě. Jaký byl tento památný den a jaké dramatické činy jej předznamenaly?

Severní část Gemeru tvoří vrchy Slovenského Rudohoří, které poskytovaly lidem množství dřeva, vody a nerostného bohatství. Na jihu se rozprostírala úrodná údolí podél řek Slaná a Rimava, sahající až na území dnešního Maďarska. Právě tyto přírodní podmínky umožnily rozkvět regionu a tím i vznik jedinečných kostelů se vzácnými freskami, jež mnohdy odkazují na své italské vzory z období vrcholného středověku. Byla však okázalá výzdoba kostelů opravdu jen oslavou Boha? Anebo se za ní skrývala pýcha místní šlechty a její touha předvést své bohatství a moc? Slovenský dokumentární snímek představuje nádherná umělecká díla a ptá se po jejich významu, okolnostech vzniku i současné potřebě jejich zrestaurování.

Správy jednotlivých NP se především snaží uchovat ekosystém nejméně ovlivňovaný člověkem. Chtějí ukázat hodnoty krajinářské, přírodní (vzácnou faunu a flóru), nebo kulturní (lidovou architekturu, sakrální aj. památky). Proti tomu ovšem stojí módní přístup, ryze konzumní, všechno v národních parcích přizpůsobit potřebám lidí. Proto se cyklus bude blíže věnovat zajímavým záchranným programům národních parků.

Petr Pithart strávil dětství na Kladně a v Luhačovicích a vystudoval posléze práva. Dokumentární film zachycuje etapu jeho pobytu ve Velké Británii, který se mu stal celoživotní inspirací, i období, kdy byl z politických důvodů nucen odejít z Právnické fakulty, kde vyučoval, a stal se zaměstnancem průzkumných vrtů. Sledujeme ho také, jak se stává zaměstnancem pražských Sadů, lesů a zahradnictví a potom kolportérem zakázaných tiskovin ze západu. Film se dotýká také jeho působení coby představitele Občanského fóra, předsedy vlády České republiky a iniciátora vzniku Senátu PČR, jehož byl s přestávkou celkem šest let předsedou. Dokument otvírá palčivá témata z naší historie očima Petra Pitharta. V hlubší linii jde o příběh člověka, který se snažil vždy do politiky vnášet etické, hodnotově…

Korunovace legendární britské panovnice v roce 1953 byla převratnou událostí v mnoha směrech. Tím možná nejdůležitějším byl fakt, že díky televiznímu přenosu se z Alžběty stala mimo jiné i nejslavnější žena na světě. Pro královnu samotnou skončil jakýkoli soukromý život. Věděla, že od onoho okamžiku bude vnímána jako symbol. Přesto si našla chvíle, kdy byla, povětšinou skryta očím veřejnosti, především matkou, manželkou, dostihovou fanynkou, vášnivou řidičkou. S těmito osobními archivními záběry zachází královská rodina jako se vzácným kořením a čas od času některé z nich ukáže poddaným. A to je i případ tohoto dokumentu.