Socialistický skanzen v paneláku: Proč je komedie Good bye, Lenin! i po letech geniální
2. 6. 2026
Co všechno jste ochotni udělat pro svou mámu? Když Alexova matka, hrdá občanka socialistického Německa, upadne těsně před pádem Berlínské zdi do kómatu a probudí se až v nové, kapitalistické realitě, lékaři mluví jasně: sebemenší šok ji zabije. Brilantní nostalgická komedie Good bye, Lenin! z roku 2003 baví diváky po celém světě svým absurdním humorem i silným lidským příběhem. Nalaďte si Cinemax 3. 6. 2026 od 18:00 a prožijte znovu éru Trabantů a falešných televizních novin.
Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, pro většinu Východních Němců to znamenal okamžitý příval svobody, západního spotřebního zboží a naděje. Jenže co dělat, když vaše milovaná matka, stoprocentně oddaná soudružka, prospí pád komunismu v kómatu a lékaři vás varují, že jakýkoliv další šok by jí mohl zastavit srdce? Režisér Wolfgang Becker v roce 2003 na tomto absurdním nápadu vystavěl tragikomedii Good bye, Lenin!, která se stala jedním z největších evropských filmových triumfů své dekády.
Mladý Alex (v podání tehdy začínajícího Daniela Brühla) se rozhodne pro šílený plán: v jednom berlínském bytě udržet iluzi, že socialismus stále vítězí. Začíná tím nejbizarnějším sháněním původních nakládaných okurek značky Spreewald a končí u falšování televizních zpráv na starých VHS kazetách, kde s kamarádem přestříhávají záběry tak, aby to vypadalo, že uprchlíci ze Západu naopak masově utíkají do blahobytu socialistické NDR. Z filmu se tak stává neuvěřitelně vtipná, ale zároveň dojemná metafora o tom, jak moc jsme schopni lhát pro ty, které milujeme.
Ostalgie, která bourala kina a zmátla i pamětníky
Snímek prakticky definoval pojem „ostalgie“ – tedy nostalgii po detailech každodenního života za železnou oponou. Na Rotten Tomatoes i domácí ČSFD diváci dodnes oceňují, že film neroní slzy za režimem, ale s láskou a ironií vzpomíná na plastové automobily Trabant, krepsilonové košile a dederonové nákupní tašky. V zákulisí natáčení se přitom odehrávaly stejně zajímavé věci jako před kamerou. Většina scén se natáčela v reálných berlínských čtvrtích kolem Karl-Marx-Allee, přičemž produkce musela digitálně umazávat moderní západní reklamy a loga, která mezitím město zaplavila.
Fascinující je také slavná scéna, kdy kolem okna bytu proletí na helikoptéře obří torzo Leninovy sochy, které jako by matce kynulo na rozloučenou. Tato scéna se stala vizuálním symbolem celého filmu, přičemž tvůrci se nechali inspirovat skutečným odstraňováním monumentálních památníků z Berlína na počátku devadesátých let. Skvělý tah byl i angažmá skladatele Yanna Tiersena, který krátce předtím uhranul svět soundtrackem k Amélii z Montmartru – jeho křehká klavírní hudba dodává filmu tu správnou melancholickou hloubku, díky které film neklouže k laciné parodii.
Humor, který přežil svou dobu
Good bye, Lenin! nestárne, protože stojí na pevných lidských základech. Je to oslava mateřské lásky a synovské obětavosti zabalená do kulis jednoho z největších politických zvratů 20. století. Daniel Brühl si tímto filmem otevřel dveře do první hollywoodské ligy a režisér Becker dokázal, že i o tak dramatické věci, jako je rozpad státu, se dá vyprávět s laskavým úsměvem.
Sledujte film Good bye, Lenin! tuto středu od 18:00 na stanici Cinemax, nebo využijte náš sedmidenní archiv na Telly.