Televizní program

e 2. světové válce, ve středisku na výcvik psů, kde se psi cvičili na zajatcích, jeden pes selhal, a tím umožnil útěk vězni Janu Marešovi a chlapci Jule Norgemu. Pro gestapáka Pfeila to byl velký problém, dostal za úkol vězně dostihnout a i se psem zlikvidovat. Měl ale smůlu, neboť uprchlíci byli vždy o jeden krůček vepředu. Ve finální scéně to pro Pfeila nedopadlo dobře a uprchlíci dostali další šanci přežít válku. Některé filmové scény byly natáčeny ve Slatiňanech u Chrudimi. Pro herce Adolfa Filipa, Vladimíra Dlouhého a Ilju Prachaře to byla dobrá příležitost si zahrát v dobrodružném dramatu. Na scénáři se podílel i Ivo Toman.

Normovi, zahlcenému královskými povinnostmi ukradnou korunu. Norm se vydává na cestu, aby ji našel. Její nalezení je spojeno s nápravou s nápravou vztahů v rodině.

Jméno Hrušínský se podle rodinné legendy zrodilo poté, co byl dědeček Rudolfa a Jana Hrušínského Rudolf Böhm nachytán na divadelní štaci při krádeži hrušek. Z německého jména Böhm se rázem stalo Hruškovský a krátce na to Hrušínský. Dědeček Rudolf, později známý jako Rudolf Hrušínský nejstarší, přijal příjmení za své a začal ho od roku 1935 používat. Historie hereckého rodu Hrušínských ale sahá mnohem dál. Není proto divu, že se stejnou cestou vydali i bratři Rudolf a Jan. Dokument mapuje jejich herecké začátky po boku tatínka Rudolfa Hrušínského st. od prvních rolí, přes divadelní angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a Činoherním klubu v Praze až k nezapomenutelným rolím filmovým a televizním, kdy se nejednou před kamerou setkaly hned…

Večer a dítě v postýlce. Pohádka jako korálky na stříbrné nitce: Pasáček vedl ovečky přes úzký můstek, a tak mohly jít jen jedna za druhou. První ovečka, druhá, třetí, čtvrtá… Ovečky jdou do snu holčičky, která má domov tady – v nemocnici. Hana je dítě s těžkou srdeční vadou. V nemocnici je víc než v dětském domově. Doma je tady, v nemocničním pokoji, u „dědka“ primáře, u sester a s uklízečkou Anežkou. K té má malá Hanka nejblíž. Ten příběh se jmenuje jako pohádka: Počítání oveček. Nechce vyloudit slzy dojetí. Pokud přijdou, měly by přijít z poznání, že obyčejné lidské srdce je největší silou proti bolesti…

Krkonošská pohádka nám tentokrát představí Krakonoše, když byl ještě mladíček a ohlížel se za děvčaty. Jeho bába Futéř měla co dělat, aby ty jeho zálety dala do pořádku. To se ví, že se jí to podařilo a měla tak velkou zásluhu na tom, že Josífek dostal za ženu svou Lidunku a Krakonoš se vrátil ke své vílce Cilince.