Cech panen kutnohorských

Slavná historická komedie z konce 30. let rázem potvrdila mimořádný talent Otakara Vávry, jenž vždy dbal nejen o promyšlenou režijní složku, ale také pečlivě nachystaná scenáristický základ. Původní Stroupežnického námět, kratochvílnou vyprávěnku o záletném panu Dačickém z Heslova, jenž šíří pohoršení, protože rád pije, vyhledává souboje a svádí ctihodné ženy, opatřil vskutku renesanční rozverností. Přes veškeré pohoršení, jaké vzbuzuje, je však pan Dačický jedním z mála, kdož se vyznačuje bystrým uvažováním, uchovává si smysl pro čest a spravedlnost. Odhalení pletichářů a podvodníků mu zjedná zadostiučinění, navíc jejich německý původ zřetelně souzněl s dobovým společenským laděním. Snímek prozrazuje nenápadnou poučenost zahraničními vzory a řadí se k tomu nejživotnějšímu, co Vávra vytvořil – podařilo se sloučit špičkově natočenou zábavu se zřetelným „jinotajným“ poselstvím.