Kmotr

Gangsterské drama Kmotr, natočené podle stejnojmenného bestselleru Maria Puza, patří mezi přelomová díla tzv. Nového Hollywoodu, a to jak komerčně, tak umělecky. Příběh newyorské mafiánské rodiny Corleonů, jíž tvrdou rukou šéfuje starý don Vito (Marlon Brando), se odehrává v letech 1945 – 55 a zaznamenává prudký rozmach organizovaného zločinu po skončení druhé světové války. V epických, rozmáchlých obrazech před divákem ožívají osudy italsko-americké rodiny, jež svůj blahobyt založila na hazardu, prostituci, vydírání a zastrašování. Tehdy mladý režisér Francis Ford Coppola, který byl poněkud překvapivě pověřen společností Paramount realizací jednoho z jejích stěžejních projektů (své nepochybně sehrálo i jeho italsko-americké zázemí), musel redukovat některé motivy rozsáhlé předlohy, ovšem podařilo se mu věrně zachovat jejího ducha – přesný popis fungování zločinecké organizace, zachycení její hierarchie, začlenění do tehdejšího společenského vývoje i často kritizované zdůrazňování rodinné soudržnosti. Pevnou dramatickou stavbu scénáře (na němž Coppola spolupracoval s autorem předlohy) podpořilo i režijní ztvárnění, jež čerpalo především z klasických vypravěčských praktik hollywoodských děl 30. let (např. Jih proti Severu), okořeněných soudobým příklonem k realismu, zejména v zobrazování násilí a sexu. Snímek získal tři Oscary – za nejlepší film, scénář podle předlohy a mužský herecký výkon v hlavní roli (Marlon Brando, který svou cenu odmítl převzít). Pro úspěch filmu, který se stal diváckým hitem nejen ve Spojených státech, ale i ve zbytku světa (kromě např. tehdejšího Československa, kde se kvůli údajné glorifikaci zločinu a násilí nesměl promítat, ač Puzova kniha v českém překladu vyšla), bylo klíčové herecké obsazení hlavních úloh dona Vita Corleona a jeho nejmladšího syna Michaela. Vedení Paramountu nesouhlasilo s Marlonem Brandem, na němž mu vedle jeho dobře známé pověsti „obtížného a nespolehlivého herce, jehož poslední filmy byly propadáky“, vadilo hlavně to, že je na roli mafiánského patriarchy příliš mladý (v době příprav filmu mu bylo 47 let), a ještě větší odpor dávalo najevo vůči Al Pacinovi, jenž se jim zdál málo známý, příliš obyčejný a především malý. Coppola s oběma herci natočil testy, jež nakonec šéfy Paramountu přesvědčily. Se stejnou pečlivostí režisér obsadil i další role, nejstaršího Corleonova syna, prchlivého Sonnyho (James Caan), jeho slabošského bratra Freda (John Cazale) a conseglieriho Toma Hagena (Robert Duvall). Úlohy Corleonových „vojáků“ a dalších gangsterů ztělesnili vesměs málo známí představitelé, kteří dokonale typově odpovídali svým postavám (např. Richard Castellano jako Clemenza nebo Al Lettieri jako Sollozzo). V kreaci Michaelovy neitalské dívky Kay Adamsové zaujala budoucí múza Woodyho Allena Diane Keatonová a Corleonovu týranou dceru Connii ztělesnila pozdější Stalloneova partnerka z Rockyho, Coppolova mladší sestra Talia Shireová. Téměř tříhodinový snímek (který uvádíme, stejně jako další díly trilogie, ve dvou částech) vrcholí slavnou scénou křtu Michaelova synovce (představovaného Coppolovou dcerou Sofií), prostříhaného krvavým vyřizováním účtů s ostatními mafiánskými rodinami, jež znamenalo upevnění moci Corleonova klanu, ale také definitivní převzetí „rodinné firmy“ zprvu zdráhavým Michaelem, který se stává důstojným nástupcem zemřelého otce.