Naučný

Dokument nabízí jedinečný pohled na srpnové události roku 1968 z perspektivy, z jaké ji český divák ještě neviděl. Josef Pazderka v době svého působení na postu zpravodaje ČT v Moskvě po léta shromažďoval archivní materiály a výpovědi svědků i účastníků invaze do ČSSR z „druhé“, tedy sovětské strany. Mezi respondenty nechybí velitelé invazních vojsk, důstojníci, řadoví výsadkáři, sovětští novináři, sledující události přímo v Praze, i ruští disidenti, kteří za protest proti invazi strávili roky ve vyhnanství a psychiatrických léčebnách.

Zabit jen proto, že neotevřel dveře bytu, mladá dívka zastřelená kvůli tubusu na výkresy, stovky zraněných, desítky mrtvých – tragická bilance prvních dnů okupace spřátelených armád. Tajné dokumenty o zvěrstvech, které dlouho ležely ukryté na kriminální policii, po čtyřiceti letech poprvé spatří světlo světa v dokumentu Š. Horákové a J. Nováka Nový dokument ostravského televizního studia vznikl v rámci cyklu Osudové osmičky. Dokument odhaluje fakta o zvěrstvech, která dlouhou dobu ležela ukryta na kriminální policii a později v soukromém archivu. Ta spatří světlo světa po čtyřiceti letech. Na začátku byl unikátní soubor materiálů, které měly být dávno skartovány. Bývalý příslušník kriminální policie městské správy VB v Praze jej uchovával v šanonech odloženého případu a nakonec jej po roce 1988 přemístil…

Jak se v době srpnové okupace Československa v roce 1968 chovala Československá lidová armáda, o tom se nikdy podrobně nehovořilo a nikdy nebyla tato skutečnost ve filmu reflektována. Dnes už je známo, že se invaze připravovala dlouho před srpnem 68. Je také známo, že se KGB svými dezinformačními kampaněmi výrazně podílela na prosazení vojenské invaze jako jediného možného řešení. Film obsahuje svědectví profesionálních důstojníků armády o tom, jak se vedení ČSLA a jednotliví velitelé chovali v průběhu srpnových dnů. Jsou to dojemná svědectví o zradě, statečnosti, o osudech mnohých, pro které tato tragická skutečnost znamenala konec všem vojenským ideálům o obraně vlasti, o vlastenectví vůbec. Po roce 1989 vznikl Vojenský spolek rehabilitovaných, ve kterém se soustředili vojáci, kteří byli díky…

Divák má možnost sledovat boj členů rodiny a personálu s drsnými severskými podmínkami při snaze dopravit životně nezbytné zásoby do těchto odlehlých končin. Jelikož neexistuje jiné spojení s civilizací v okruhu stovek kilometrů, představuje tato společnost často jedinou šanci, jak umožnit přežití lidem, kteří žijí na pobřeží Beringova moře. Starají se o dopravu všeho, na co si vzpomenete, od severských tažných psů a léků pro nemocné děti, přes hornické vybavení, až po jídlo. Jejich každodenní náplní je starost o logistické zabezpečení celého regionu. Na legraci a dobrou náladu si nicméně najdou čas vždycky.

Jedním z těch, kdo odešli z Československa před r 1989 za svobodou, byl i Antonín Štěpán z Daminěvsi, syn z velkého statku na Mělnicku. Po roce 1948 se nechtěl sklonit před komunistickou mocí a za dramatických okolností emigroval do Belgie. Zde se jako nemajetný uprchlík dokázal prosadit, oženil se Belgičankou Anne-Marie Dewinter z dobré rodiny. Jako emigrant zpět do vlasti nesměl, Anne-Marie byla jeho jediným spojením s rodinou v Československu. Teprve po r. 1989 se A. Štěpán mohl vrátit do Čech a spatřit ruiny, které zbyly z rodinného statku. Hospodářství Štěpánových bylo v padesátých letech minulého století, tak jako mnoho jiných, tehdejší komunistickou mocí zabráno a zdevastováno. V 90. letech pak trávili Štěpánovi v Daminěvsi většinu času, aby je znovu…