Pohádka

Pohádka pro pamětníky je z roku 1966 a vypráví o rodině, kde se postupně narodilo sedm děvčátek. Když si tatínek naposledy objednal u čápa syna, a zase přišlo děvče, utekly raději všechny dívky v čele s nejstarší Andulkou (C. Morávková) z domu. Cestou narazily na chaloupku, kde bydlela hodná babička (E. Foustková), která dívky nechala přespat. Měla ovšem zlého syna, Hrubiána (O. Šimánek), před kterým se sestřičky musely schovat. Nakonec dívky dorazily do zámku, kde bydlel líný a zanedbaný princ (M. Nesvadba)…

Prince, který je přesvědčený, že daleko větší smysl než dlouhé rokování v královské radě má pořádná práce, hned tak v pohádce nenajde. Princ Viktor dokázal zvládnout nejrůznější řemesla, jako např. zahradničení, krejčování, truhlaření a navíc, když se na zámku ztratila královská koruna, osvědčil se také jako bystrý detektiv. Jistě budete souhlasit s tím, že takový princ se jistě stane dobrým panovníkem a v jeho zemi se bude dobře žít.

Kratochvilná pohádka Miloše Kratochvíla začíná na hradě krále Jindřicha. Na hradě straší nebožtík král Maxmilián a zatím na jiném hradě, v sousedním království, hraje sedmá princezna svou hru s osudem. Král a královna se vydají na cesty a princi zanechají strašidelné království, své dvě koruny a jednu jeho vlastní. Princ si bude muset poradit s korunami, strašidelným dědečkem i s princeznou.

Pan Ondřej touží po nevěstě, ale žádná se mu nelíbí. Až na trhu objeví u malíře Matěje obrázek dívky, která mu na první pohled doslova učaruje. Svlékne proto i panský kabát a hodlá dívku za každou cenu najít. Matěj však pana Ondřeje vodí za nos. Tou vytouženou dívkou z obrázku je totiž Rozárka, jeho vlastní dcerka a on si není jist pevností Ondřejova citu. Než pohádka dospěje ke šťastnému konci a svatbě, musí mladík podstoupit mnoho zkoušek.

V jedné vesnici žije Žofinka a ta strašně ráda hraje na klarinet, což jejího tatínka trochu zlobí. Raději by ji totiž viděl pracovat doma u chalupy. Kupodivu v té samé zemi bydlí na zámku princ Vendelín a ten miluje hru na klarinet také, celý den hraje, až královnu matku bolí hlava. Hádejte, co se asi stane…

Najkrajšie rozprávky od Bratov Grimmovcov.

Jak jinak by princezna Hortenzie dostala za manžela milovaného královského štolbu, kdyby si nezalhala. Neurozený ženich nemůže být tatínkovi králi po chuti, to dá rozum. Jenže, kdo by chtěl po zamilovaných, aby byli rozumní. Upřímně řečeno, tu drobnou lest, aby se za sebe dostali, vymysleli docela dobře.

Když se do sebe zamilují pohledný mládenec a vodníkova dcera, můžeme čekat, že jejich láska nebude mít na růžích ustláno. A přesně to se stalo mladému hrnčíři Vítkovi (Oldřich Vízner) a spanilé Běličce (Jarmila Švehlová). Hlavně pantáta vodník (Ota Šimánek) nebyl zprvu z nápadníka nadšený a dal mu to pocítit. Ale co by to bylo za lásku, kdyby nepřestála nějakou tu zkoušku a pár útrap… Od prvního okouzleného pohledu ke svatebnímu tanečku je někdy dlouhá cesta, ale většinou se také najde někdo, kdo přiloží pomocnou ruku tak jako rázná Běliččina tetička Žanda Frýda (Míla Myslíková). Úsměvná televizní pohádka vypráví nejen o soužití lidského a vodnického pokolení v Povltaví, ale i o tom, že všude na světě je dobře, ale doma…

Soudce začíná na novém působišti. Hned při prvním setkání se svými podřízenými dá jasně najevo, že není na prodej. Je chytrý, neúplatný, má pochopení pro těžký život prostých lidí. Všechny spory řeší s naprostým klidem, nevšedním a vtipným způsobem…

Každé dítě si rádo hraje a není na tom nic špatného. Kdo si hraje, nezlobí a nevymýšlí ošklivé věci. Pokud si však nehrajeme jenom tak, pro radost, ale proto, že chceme za každou cenu vyhrát. Nebo – pokud už nemyslíme vůbec na nic a nikoho jiného – jenom na hru a na výhru, pak je to moc špatné! To poznal i král Hráč I. z  dnešní pohádky a málem to nedopadlo dobře nejen s ním, ale i s jeho milovanou dcerou, princeznou Aničkou …