Pohádka

Hubatá, rozdováděná Plajznerka, jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něho byl „pracovitej a poctivej muskej“, který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem líp než jako starý, opelichaný čert. A proto se o to člověčenství pokusí, zcela v duchu českých pohádek. Vždyť takhle ho může čekat daleko více lákadel než od pekelného knížepána.

Ve volném pokračování pohádkové komedie „Co takhle svatba, princi?“ se znovu setkáte s princem Davidem a jeho ženou Bělou. Oba se těší na děťátko, které se jim má co nevidět narodit. Jenže princ David si ze všeho nejvíc přeje syna, dědice trůnu, a když v kolébce zavrní holčička, nedokáže se s tím smířit. A tak mu chvíli potrvá, než vezme svou dceru na milost…

V horské strouze se usadil hastrman (J. Faltýnek). Vodu zastavuje, ryby vychytává. A tak se ho ustrašení vesničané snaží po dobrém přemluvit, aby se přestěhoval do Jizery, kde je vody dost. Ale marně! Hastrman nechce ani slyšet – Jizera je daleko, musel by do ní dojít po souši, a to by zeleného panáčka zničilo. Voda ve strouze vyschla a po suchu on nemůže. Ale kdyby postavili hráz vyšší, aby ve strouze voda stoupla, tak by odplaval ještě dnes a ještě by jim zaplatil… Vyjednavači – švec (I. Gübel), krejčí (M. Nesvadba), hamerník (O. Brousek) se poradí a rozhodnou se, že udělají, co si hastrman přeje… Pro dnešní Pohádku pro pamětníky jsme sáhli hluboko do archivu. Natočil ji v roce 1970 režisér…

Vzduch, Oheň, Země, Voda – čtyři živly – a jejich vládce, samotné Slunce, jsou rozezleny kvůli zkušenostem, které na své pouti pozemským světem učinila Dešťová víla. Lidé už myslí jenom na peníze a láska a pomoc bližnímu neznamenají pro ně vůbec nic. Jako pro sedláka Lakotu, nejbohatšího hospodáře v kraji. Jeho syn Ondra má rád Květušku, jenže ta by nepřinesla žádné věno, a tak Lakota nutí Ondru do sňatku s bohatou dědičkou pivovaru. A také jediná Květuška se ujme chudé žebračky, za kterou se přestrojila Dešťová víla, a proto jen ona dostane moc, aby navrátila vodu svému kraji. Takový byl totiž trest, na kterém se dohodly živly spolu se Sluncem: prameny vyschnou a déšť nepřichází… Nebezpečná je cesta, nebezpečné jsou…

Pohádka začíná jedné bouřlivé noci na Šibeničním vrchu, kdy tulák Vojta náhodou objeví v podzemí poklad, který hlídá tajemný duch. Vojta se vyděsí a uteče, předtím si ale stihne strčit do kapsy pár zlaťáků a malé křesadlo. O peníze ho vzápětí připraví v podivné hospodě. Dozví se tam ale také o krásné princezně, která nikdy neopouští zámek. Když Vojta konečně použije křesadlo a přivolá tak nevědomky ducha, který mu musí sloužit, jeho život se od základu změní. Na Vojtovo přání přinese duch v noci spící princeznu a Vojta se do ní okamžitě zamiluje. Nemyslí na nic jiného, než jak být s princeznou a duch mu v tom s radostí pomáhá. Mezitím si totiž hodného Vojtu oblíbil a v jeho přítomnosti…

Princ David rád šermuje, jenže když v zápalu boje rozbije zrcadlo, trest za to postihne služebnou Bělu. Vzápětí jeho otec král rozhodne, že je třeba syna oženit. Jak ale vybrat tu pravou princeznu? Pomocí tří úkolů, při jejichž plnění princeznám bude pomáhat služebná Běla v mužském převleku. Kdo nakonec dostane prince za muže, je tedy nasnadě.

Někdo má všechno a jiný nic. Tak už to chodí i v pohádkách. Například v příběhu o chudém muzikantovi se zlatým srdcem, který se rozdělí o poslední kousek chleba, ačkoli mu samotnému kručí v žaludku hlady. Jako odměnu za své dobré srdce dostane kouzelný ubrousek, prostírající na požádání i ty nejvybranější pochoutky. Než si jej však stačí pořádně užít, ukradne mu ho lakomý krčmář, který má všechno, ale chce ještě víc. A protože mu kouzelný ubrousek nestačí, okrade důvěřivého muzikanta i o oslíka z něhož se sypou dukáty. Jenže nebyla by to pohádka, kdyby se nakonec všechno neobrátilo v dobré, a tak je muzikant spravedlivě odměněn a lakotný hostinský po zásluze potrestán.

Po smrti starého mlynáře odchází nejmladší z jeho tří synů hledat štěstí do světa. Ke svému velkému překvapení zjistí, že kocour, kterého zdědil, umí mluvit lidskou řečí a navíc mu cestou slíbí, že svého pána učiní bohatým a šťastným …

V předchozích pohádkách ve znakovém jazyce jsme nahlédli do světa čertů, vodníků i strašidel. Tentokrát nás příběh zavede mezi loupežníky. Jejich život se změní, když přijmou mezi sebe Bertu, nešťastnou mladou ženu, která kvůli zlému kupci přišla o všechno, a nakonec se musela vzdát i toho nejdražšího, své maličké dcery. Berta je spravedlivá, nechce, aby někdo trpěl, a proto loupežnické řemeslo převrátí naruby podle hesla „bohatým brát a chudým dávat“. Na svou dceru, kterou nechala vyrůstat na faře, nezapomněla. Tajně pozorovala, jak její dítě roste, těšila se, že ji jednou bude moci vzít k sobě. Osud vše ale zamíchal. Jednoho dne Berta zjistila, že její dcera už na faře není. Bála se, že už ji nikdy neuvidí. Ale to by…

Stará anglická legenda o chudém chlapci Dicku Whittingtonovi, který nedostal do vínku nic míň a nic víc než poctivost, pracovitost, upřímnost, smysl pro čest a spravedlnost, které mu spolu se šťastným zásahem osudu pomohly k tomu, že se stal nejen váženým a bohatým mladým mužem i milujícím manželem, ale dokonce starostou Londýna.