Rodinné filmy

Zdánlivě nic neruší klid strýčka Egona, který si žije na svém zámečku pod starostlivým dohledem přísné, leč spravedlivé hospodyně Bischlockové. Idylku zničí právě hospodyně, která rázně podá výpověď, neboť odmítá žít pod jednou střechou se strašidlem. A to ani ubohá Bischlocková netuší, že duchovi Vasilovi, co najednou vyskočil ze starého ruského domina, už vlastně patří skoro celý zámek, neboť jej na strýčkovi vyhrál. Už tak napjatou situaci vyhrotí nečekaný příjezd Egonovy sestry Stely se dvěma dcerami – krasavicí na vdávání Valérií, a malým detektivem v sukních – Sisinkou.

Každé ráno mají princezny zničené střevíčky a jejich otec netuší, co v noci vyvádějí. Nešťastný král nechá proto vyhlásit, že dá ruku jedné z dcer tomu, kdo záhadu vyřeší. Jenže ani jeden z princů, kteří se přihlásili, na nic nepřijde. Pak se ale objeví voják a loutkář Anton a na první pohled si zamiluje princeznu Amandu…

Inspirativní příběh outsiderů, kteří se nevzdali a došli až k titulu šampionů Little League.

Malý kolouch Bambi žije se svou maminkou uprostřed rozlehlých lesů. Jeho dny jsou od narození naplněny nejen skotačením, ale i objevováním a poznáváním tajemství lesa. Matka ho každý den učí nové věci, aby se, až vyroste, stal silným a statečným jelenem. Jeho nejbližšími přáteli se stávají králík Dupík a mýval Kvítek, se kterými se dá i pod dohledem rozvážného havrana zažít spousta legrace. Nejvíc času Bambi rád tráví se svou kamarádkou, mladou laňkou Fili, která nezkazí žádnou zábavu. Na podzim však jejich bezstarostný život změní příchod lovců. Během zoufalého úprku je Bambi oddělen od matky a zůstává sám. Vyděšeného ho najde velký, majestátní jelen, který není nikdo jiný než jeho otec. Bambi se musí postupně naučit, jak se chránit před…

Nebýt pana spisovatele Karla Čapka, sotva byste se dozvěděli, jaké tajemné místo je poštovní úřad. Nepoznali byste ani poštovské skřítky, ani pana Kolbabu, nejobětavějšího pošťáka, který se kdy narodil. Doručit psaníčko bez adresy, to uznejte, není žádná maličkost. Pan Kolbaba musel tu naši krásnou zem prochodit křížem krážem, než našel zamilovanou slečnu Mařenku, která už nedoufala, že se toho důležitého psaníčka dočká.

Orientální látky se často stávají předlohou k televizním pohádkám. Není divu, neboť jsou to příběhy dramatické, odehrávají se v exotickém prostředí a jejich zvláštní poetika diváky okouzluje a zajímá. Taková je i původní televizní pohádka, kterou dnes uvádíme v rámci oblíbeného cyklu Pohádka pro pamětníky. Vypráví o Hazar, krásné a statečné dívce s mandlovýma očima, která zachrání svého bratra Ahmeda a silou své lásky dokáže změnit i povahu Černého knížete.

Princezna Mahulena a hrabě Konrad se znají už od dětství a mají se rádi. Když ale Konrad požádá Mahulenina otce knížete Theodora o její ruku, kníže se mu jen vysměje s tím, že už má pro svou dceru jiného ženicha. Mahulena se vzepře, a tak ji dá…

Starý král je unavený, chce předat vládu synovi a tak ho nutí vydat se do světa hledat nevěstu. Princovi se do ženění nechce. Kde je záruka, že princezna, kterou si vybere, nebude zlá a panovačná? Nakonec ale poslechne. Netuší, že jeho otec s pomocí kouzelného prahu zajistí, aby se oženil opravdu s tou pravou. Co na tom, že je to děvče z vedlejší vesnice, hlavně že je upřímná a má prince opravdu ráda. A tak se Mette s pomocí kouzelné písničky nakonec stane opravdovou královnou.

V Říši slov vládne krásná, dobrá a moudrá Vládkyně. V Temné říši zase vládne potměšilý král, který nevěří, že ve světě lidí existuje dobro. Snaží se dokázat, že vše o čem lidé tak často a rádi hovoří, lehce vymění za peníze a blýskavé haraburdí. A Vládkyni dá za úkol,aby mu přivedla jediného člověka, který dokáže, že taková slova jako láska, čest a přátelství mají ve světě lidí skutečnou váhu a platnost. Vládkyně tedy do Temné říše s bludnou chodbou a zlověstnou černobílou ruletou, na níž se hraje o hodnoty života, vysílá dva obyčejné mladé lidi – Vítka a Marii. Jsou to tuláci, chodí od města k městu, bohatí jen svou láskou a vírou v život.

V chaloupce žije Honza (M. Pavlata) s tátou (O. Šimánek). Honzovi ale práce moc nevoněla, otci pomáhal někdy více, někdy méně. Spíše méně. Líný nebyl a ani nešikovný, ale u ničeho nevydržel více jak půl hodiny. A často ani to ne. Měl však dobré srdce! Poslední hrách, který měl prodat na trhu, raději rozdal hladovým holoubkům. Jeden z nich mu dal na památku krásnou růži. Když se pak v noci probudil, uviděl ve světnici krásnou panenku (M. Hozová), která dům uklidila a buchty upekla. To se opakovalo druhou i třetí noc…