Čas: Výlet tisíciletími

Náš život začíná s prvním nádechem a čeká na nás celý svět, až jej prozkoumáme. Současně však začíná náš život neúprosně utíkat. Z počátku vše ubíhá velmi postupně a nepostřehnutelně, ale čím jsme starší, tím je vše zdánlivě rychlejší. Ve skutečnosti je však každý rok stejně dlouhý, ať už je nám pět, nebo padesát. Rozdíl je pouze ve věku. Tento fenomén popsal v roce 1897 francouzský filozof Paul Janet. Rád se zabýval paradoxy, a ty se týkají i času, jak sám matematicky dokázal. Když napsal jedna rovná se sto procent, měl tím na mysli, že v prvním roce života je pro nás vše nové. Když něco prožíváme poprvé, zavrtává se nám to přímo do mozku a zanechává to v nás znatelné účinky a stopy. Proto se nám zdá, že období plná nových prožitků trvají déle. Lidé pak mají pocit, že každý další rok utekl rychleji, protože vyzkoušeli méně nových věcí. Naše vnímání času je tedy s přihlédnutím k věku vlastně relativní. Čím jsme starší, tím rychleji nám zdánlivě ubíhá čas. Albert Einstein později prohlásil, že čas je relativní. Čas ubíhá mnohem rychleji v přítomnosti krásné ženy, než například u zubaře nebo na přednášce. Jinými slovy, každý z nás vnímá čas jinak. Na první pohled to může působit jako paradox. Dnes totiž dokážeme změřit čas přesněji než kdy dříve.