Frankenstein

Při objevování dosud neprobádaných světů ztroskotá v roce 1794 kapitán Robert Walton se svou lodí, když narazí do ledovce na cestě k severnímu pólu. Chce mermomocí pokračovat, nutí muže loď opravit, a pak náhle přijde nečekané setkání: před námořníky se objeví vyčerpaný muž, který se představí jako Victor Frankenstein. Kapitánovi pak vypoví svůj životní příběh… Žil spokojeně uprostřed milující rodiny v Ženevě. Jeho otec, hrabě, jednoho dne přivedl domů sirotka – půvabnou dívenku Elizabeth, ke které Victor velmi přilnul. Chlapec byl velmi zvídavý, sledoval přírodní úkazy, zajímal se o přenos energie. Když mu pak v pozdějším věku zemřela při těžkém porodu milovaná matka, rozhodl se, že stvoří bytost, umělou a nesmrtelnou. Před odjezdem na univerzitu v Ingolstadtu slíbil Elizabeth, že se po studiích vezmou. Během studií se spřátelil s Henrym Clervalem a úzce spolupracoval s profesorem Waldmanem. Zjistil, že i on se pokoušel vytvořit podobnou bytost, pak ale nebezpečného experimentování zanechal. Když je profesor Waldman zavražděn pacientem, který si nechce nechat píchnout vakcínu proti neštovicím, Victor se pustí do díla: z „materiálu“, tvořeného částmi těl mrtvých zločinců a dalších jedinců, vytvoří a oživí ohyzdnou bytost. Pak se jí sám zděsí a pokusí se ji zabít. Je přesvědčen, že je mrtvá, bytost ale uprchne do města, kde zuří mor. Schovává se, je pronásledována obyvateli a nakonec najde přístřeší v chudém venkovském domku. Ve stodole, kde přespává, najde bytost, která nemá ani jméno, Victorův deník, do nějž si dělal poznámky o svých pokusech, a dozví se, jak vznikla a jaký budí v lidech hnus. Pomalu se učí číst a odposlouchává slova venkovanů. U nich se dočká přátelského přijetí jen od slepého dědečka, jinak ve všech vzbuzuje odpor a hrůzu. Nakonec dědečkův syn nešťastného tvora vyžene ven a ten se v roztrpčení zapřísahá, že se svému tvůrci pomstí…