Hoří, má panenko 85 %

Autorem námětu a scénáře je známá a osvědčená trojka Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí, se odehrává na pozadí hasičského bálu. V karikování a pranýřování české národní povahy jsou režisér Forman a kameraman Miroslav Ondříček doslova nelítostní. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální. První Formanův barevný film byl opět obsazen neherci známými z předcházejících filmů (za všechny jmenujme Jana Vostrčila v roli předsedy plesového výboru a Miladu Ježkovou jako ženu hlídající tombolu). Upocenou atmosféru vesnické tancovačky podtrhují dechovkové coververze soudobých beatových hitů, např. Hvězdy na vrbě či From Me To You od Beatles. Hovorová řeč představuje katalog komunikačních defektů, zvlášť když se postavy snaží být oficiální. Pamflet o společnosti, ve které přestávají fungovat kamufláže, ale není si schopná přiznat pravý stav věcí, se tehdy stal synonymem společensky podvratného filmového cynismu – proti filmu například zcela oficiálně protestovali čeští hasiči. Italský koproducent snímku Carlo Ponti se dokonce díla zřekl a žádal zpět vložený kapitál. Finanční trn z režisérovy paty nakonec vytrhl francouzský producent Claude Berri, který uhradil chybějící částku. Ponti ale udělal chybu, neboť film byl nakonec nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film.Text k písni „Hoří!“, jejíž refrém dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.