Kobry a užovky

„Kobry a Užovky jsou podle scénáře, který jsem vždy toužil napsat, ale nikdy jsem k tomu neměl dostatek odvahy,“ říká režisér Jan Prušinovský o debutovém scénáři Jaroslava Žváčka, který byl v roce 2011 podpořen Filmovou nadací. „U tohoto filmu pro mě bylo podstatné, aby vše bylo nadmíru autentické. Nebaví mě dramata, která dusí vší osudovostí a vážností. I v dramatické tvorbě si lze pohrávat s humorem. Zpravidla je trochu černý, absurdní, nebo dokonce nepatřičný. Nejde o klauniády, nebo hlášky, spíš se jedná o výběr úhlu pohledu. Nicméně aby nedošlo k mýlce a tento film nebyl nálepkován jako tragikomedie. Ne, není to tragikomedie, je to opravdu drama,“ popisuje režisér Jan Prušinovský, jaký klíč zvolil k vyprávění příběhu o dvou nevlastních bratrech. Představitel Užovky Matěj Hádek ale žánr filmu vnímá docela jinak: „Kobry a Užovky vnímám jako grotesku, podobenství o tom, jací bychom neměli být, pokud chceme, aby se tady dalo ještě dýchat, když to přeženu. Víš, jak málo stačí k tomu, aby měl člověk pocit, že je ten jeho život zpackaný. Není to o tom, co žijete, ale spíše o tom, jak moc chcete být v životě šťastní. Zní to jako totální fráze, ale když se alespoň trochu dokážu oprostit od toho, že jsme to hráli my dva a dívám se na to jako divák, tak je to smích, smích, smích a najednou si říkám, proč jsme tak hloupí. Když stačí tak málo.“ Oba bratři pak připouštějí, že na role bratrů si za posledních deset let mysleli několikrát. „Když jsme se o tom s bráchou bavili, tak jsme vyloženě chtěli, abychom si mohli zahrát v příběhu, kde budeme ztvárňovat bratry a aby to mělo hlavu a patu. Tedy, aby to nebyla jenom taková naše chtěnost. Když to vezmete do detailů, máte dva bratry, kteří se mají rádi, dělají stejnou profesi a ještě ji můžou dělat společně, to nevyjde vždycky. Ale až nám bude sto, tak bude zábava se na to dívat. Je to vlastně taková sobecká záležitost,“ směje se Matěj, o sedm let starší než Kryštof. A jak film vidí Jan Hájek, držitel Ceny Thálie pro činoherce do 33 let, pro kterého jsou Kobry a užovky debutem na filmovém plátně „Je to, myslím, film o normálních lidech. Úplně přesně jsem si dokázal představit, kolik takových lidí, kteří mají plány a chtějí se vymanit z maloměšťáctví, je. Řeší, jak to udělat. Líbí se mi na tom okolnosti, ať se člověk snaží, jak chce, a má ideály, snaží se z toho světa vymanit, tak je stejně sražený. To je ta neúprosnost života. Toho života, ve kterém není nic ideální, a když si člověk řekne, že chce začít znova, ono to většinou spíš nejde. Je to nečisté a neuhlazené, a to jak u replik, tak charakterů.“