Můj soukromý zápas

Až 40 % žáků devátých tříd základních škol trápí deprese, 30 % jich trpí úzkostmi. Obecně některou z forem duševní poruchy řeší přibližně každé osmé dítě u nás. Systém duševní péče ale kolabuje. Dokument Jakuba Wehrenberga a Ireny Pilouškové ukazuje odvrácenou tvář dospívání i cesty ven z temnoty. Snímek otevírá palčivé a vysoce aktuální téma duševního zdraví dětí a mladistvých v České republice. Varuje před dramatickým nárůstem dětských psychických problémů, ale nabízí také velkou dávku naděje v podobě inspirativních lidských osudů.Děj filmu nás provede od běžného školního prostředí, kde žáci jako Vilda nebo Terka bojují s vlivem sociálních sítí, srovnáváním se s ostatními a tlakem na výkon, až po mrazivé osobní výpovědi mladých lidí s různými traumaty. Snímek detailně sleduje příběh Davida, který si prošel těžkým dětstvím bez zázemí, týráním ze strany matky a pokusem o sebevraždu. Ukazuje však i jeho záchranu, kdy díky podpoře pěstounky Věry a dobrovolnického programu LATA dokázal svůj život stabilizovat. Další silnou postavou je Veronika, jíž následky prožitého traumatu dovedly až k pokusu o sebevraždu, ale která svůj příběh dokázala přetavit v projekt Nepanikař. Z její vlastní zkušenosti tak vznikla úspěšná aplikace, jež dnes pomáhá milionům lidí v 18 zemích světa. Do kontextu tyto intimní příběhy zasazují kapacity v oboru. Ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany, dětský psychiatr Michal Goetz, v dokumentu otevřeně kritizuje chybějící systémová řešení, nedostatek kapacit a apeluje na nutnost širší reformy péče o duševní zdraví dětí a mladistvých. Dokument rovněž porovnává různé přístupy k prevenci přímo na školách – od běžných státních škol jako pražská ZŠ Stross, přes soukromou ZŠ Sofie v Šumperku, až po zástupce organizace Nevypusť duši, která se snaží s prevencí a podporou učitelů pomáhat.