Televizní program

Již více než 150 let probouzí jeho tvorba fantazii všech čtenářů, dětských i dospělých. Obdaroval svět postavami, které uvíznou v paměti, a i přes své úspěchy a touhu poznat svět, zůstával outsiderem. Hans Christian Andersen se narodil v roce 1805 v dánském Odense na ostrově Fyn. Byl jediným dítětem svých rodičů, kteří se vzali až rok po jeho narození. Jeho otec se jako švec snažil uživit rodinu, ale moc se mu to nedařilo. Andersenovo dětství tedy provázelo strádání a velká chudoba, navíc byli oba rodiče psychicky labilní. Přesto v synovi podporovali lásku k literatuře a divadlu a ponechali prostor jeho tvůrčímu duchu, který obdivují čtenáři již po mnoho generací.

Ti tři řeší domácí i mezinárodní detektivní případy. Vyřeší je a nakonec si řeknou: je to v suchu, i když šnek nemá sucho rád. Přijdou například na kloub případu ztracených hodinek lorda Seconhanda. Hračkou je pro ně i případ zmizelého strašidla na hradě Plumpudingu, jakož i případ záhadných vesmírných signálů a ztraceného špekáčku. Samozřejmě že naši detektivové překonávají nejrůznější nepředvídané překážky. Případy, které řeší, mají jednoduchou příběhovou linku, dobře srozumitelnou větším dětem, které se už dovedou soustředit na dějovou zápletku.

Slovácká suita op. 32 (1903) je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby, obraz okouzlení Vítězslava Nováka malebným, ale zároveň rázovitým krajem moravského Slovácka, regionu Horňácka. V pěti obrazech zachytil život zdejších lidí na přelomu 19. a 20. století. Symfonie, vycházející z impresionistického pojetí, přitom reflektovala tehdejší tendence nového pohledu na uchovávání a rozvoj lidové tvorby. Filmově byla Slovácká suita poprvé zpracována v roce 1966 režisérem Kubou Jurečkem A právě černobílé, lehce patetické zpracování v prostředí Horňácké krajiny, nabízí pohled na vyznávané hodnoty zdejších obyvatel, kupodivu neměnící se příliš ani v realitě počátku III. tisíciletí. I přes stoleté rozdíly a změny moravského venkova lze totiž v mnoha momentech (především vztah k víře a lidovému umění a z toho plynoucí vztah člověka…

Narodil se před sto lety v Přerově, ale rozhodující období jeho života patřilo Brnu. Tam také prošel redakcemi Lidových novin, Rovnosti, Čs. rozhlasu i Hosta do domu. Oldřich Mikulášek je jedním z našich nejvýznamnějších básníků druhé poloviny 20. století. Jeho poezie je vyhraněná a v podstatě nezařaditelná do dobového proudu či směru, i když lze mluvit o určité inspiraci např. Františkem Halasem, Vladimírem Holanem. Jeho svébytná básnická filozofie je postavena na hlubokém prožitku lidské existence, osciluje mezi životem a smrtí a také základním kamenem jeho básnické kompozice je vždy kontrast. Na život a tvorbu Oldřicha Mikuláška vzpomínají v dokumentu Karla Fuksy jak přátelé a spolupracovníci, tak i jeho nejbližší rodina.

Tom Lone a John Crawford pracují pro FBI. Oba se účastní akce, při které se jim podaří zneškodnit zabijáka z organizace jakuza – Sólistu. Poté oba muži s rodinami chystají party. Někdo jim však jde po krku. Tomův dům je přepaden a Tom s celou rodinou nemilosrdně zastřelen. Nakonec je zapálen i dům. John poznává, že je to práce Sólisty, o kterém si mysleli, že ho při akci zastřelili… Po třech letech má John případ, při kterém opět narazí na tohoto zabijáka. Tentokrát Sólista navštívil přímo jakuzu a zabil spoustu jejích členů. Odešel totiž od jejich vůdce Shiroa a nyní pracuje pro jeho protivníka – mafiána Changa. Získává pro něj drahé sošky koní, které patřily právě Shiroovi. John při pátrání…