Televizní program

Dobrodružný hraný seriál pro děti, který přibližuje osobnost brněnského opata a zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela, od jehož narození v roce 2022 uplyne dvě stě let. Seriál vznikl ve spolupráci se Statutárním městem Brnem, Akademií věd České republiky, Jihomoravským krajem, výzkumným centrem CEITEC Masarykovy univerzity a Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně. Natáčelo se mimo jiné v unikátních prostorách Starobrněnského kláštera, kde Mendel řadu let působil a kde dospěl i ke svému geniálnímu vědeckému objevu při pokusech s hrachem, dále v Mendelově rodném domě ve Vražném-Hynčicích, tajuplné zahradě v Oslavanech a řadě dalších lokalit v Brně a okolí… „Prostřednictvím party tří dětí, jež shoda náhod svede dohromady s poněkud svérázným panem M., začínají diváci detektivním způsobem postupně rozplétat nejen…

I nepraktický a do vlastního světa uzavřený profesor zjišťuje, jak ničivá hospodářská krize dopadla také na jeho rodinu. Nejstarší syn, vystudovaný inženýr, již roky marně shání práci, dalšího potomka zajímá jen fotbal, díky němuž však sežene odpovídající místo. Také obě dcery rezignují na vlastní ideály, provdají se bohaté, byť nemilované muže, od nichž očekávají jediné – hmotné zajištění. Režisér Martin Frič vylíčil osudy svých hrdinů v jemné psychologické drobnokresbě, každá z postav je plně uvěřitelná. Tento méně známý snímek patří mezi sociálně orientovaná díla, bez ideologické předpojatosti líčí mravní rozklad jedné rodiny.

Když dobrovolný policejní pomocník je příliš iniciativní, zaviní více zmatků než užitku. Lubomír Lipský svou postavu znatelně karikuje, když svého úporného snaživce přivádí k opravdovému vyšetřování. Nebožák netuší, co všechno výpověď nepříliš důvěryhodné svědkyně dokáže způsobit. Nepříliš povedená komedie se vyznačuje parodickými náběhy, které se dotýkaly tehdy obdivovaných děl (třeba Démantů noci).

Franklin je želví chlapeček, který se, stejně jako jeho kamarádi, právě seznamuje se světem kolem sebe a učí se, jak se mu má přizpůsobovat. To se ví, i Franklin – jako skoro všechny děti – se učí z vlastních chyb. Když si vymýšlí nebo se splete, když se mu události vymknou z rukou, po určité době najde uspokojivé řešení. Poučení si ale z toho všeho bere svérázným, typicky franklinovským způsobem, což znamená, že ze svých příhod pokaždé má i velkou legraci.