Pršelo jim štěstí

Věra Řeháková se připravuje na svou svatbu. Venku prší a mladé ženě se do mysli vkrádají vzpomínky na různé situace, které prožila se svým nastávajícím Zdeňkem Procházkou. Jen jedna je příjemná, ty ostatní ji stále zraňují. Vzpomíná na Zdeňkovu hrubou reakci, když mu oznámila, že čeká dítě. Jak ji nepodpořil, když upozornila na podvody některých pracovníků jejich traktorové stanice a žádala o povolání revizní komise. Jak cynicky se k ní choval, když se jednou zastavila před svatebními fotografiemi místního ateliéru. Konečně je oblečená a ředitel Votava, otec a kamarád Lojza ji odvezou na radnici. Ženich tam však není. Celou noc popíjel s kamarády ve skladišti a patrně tam usnul. Rychle pro něho jedou a přivezou ho ve špinavých montérkách. Jeho matka mu se studem pomáhá do obleku a všem se nakonec podaří Zdeňka dostat před oddávajícího úředníka. Věřiny ošklivé vzpomínky jsou stále dotěrnější, až se nakonec otočí a beze slova opustí radniční síň. Doma se s úsměvem i slzami pustí do úklidu. Rozhodla se pro samostatný a důstojnější život.