Šťastnou cestu

Protektorátní filmová tvorba se přimkla k pracujícím hrdinům, začala se zajímat o problémy lidí živících se vlastníma rukama. Snímek Otakara Vávry Šťastnou cestu se odehrává ve velkém obchodním domě (některé záběry se natáčely v pražské Bílé labuti) a zaměřuje se na několik prodavaček, mladých žen různých osudů i různých očekávání. Vedle naivního snílkovství nalezneme i obezřetný přístup k životu, většinou se však hrdinky odhodlávají vykročit na cestu za svým předpokládaným štěstím. Všimneme si nastolení svého druhu kolektivního portrétu, neboť osudy hrdinek jsou rozehrávány souběžně, aniž by kterákoli z postav vystupovala do popředí. Navíc je příznačné, že hrdinky nesetrvávají doma jako poddajné ženy v domácnosti, ale rozhodly se, že si samy zajistí obživu, aby nebyly na nikom závislé. Lze tedy v příběhu spatřovat jakési prvopočátky feministicky zacílené výpovědi.