Vlastní pravidla

Rodinné drama o pouhých šesti jednajících postavách, pomineme-li několik vedlejších roliček. Odehrává se v současnosti, v prašném ospalém městečku kdesi v Idahu, kam za „matkou rodu“ přijíždí po mnoha letech na návštěvu dcera a vnučka. Platí tam přesně stejná pravidla jako na kterékoliv české vesnici: každý ví o každém všechno, na cizince se hledí s lehkou nedůvěrou a převržený náklaďák nebo přejetá slepice jsou témata na několik večerů. Jinak ale o pravidla příliš nejde, jak by se mohlo z názvu filmu zdát, a pokud ano, tak spíš o jejich nedodržování. Trojúhelník dcera – matka – babička řeší odvěký problém neporozumění mezi rodiči a dětmi, se kterým se každá z žen vypořádává po svém. Babička maskováním svých citů k dceři a vnučce strohostí, matka pitím a dcera lhaním, vzpurností a zahráváním si s nervy ostatních lidí. To poslední je ještě umocněno klasickou situací „velkoměstské dítě na vesnici“, kdy jí k ponížení nebo znepřátelení oběti stačí sotva pár vět. V polovině děje se po předchozích „obyčejných“ hádkách náhle přiostřuje, když dcera obviní svého dosud nezmíněného otčíma (sama postava se na plátně vyskytuje až ke konci) ze zneužívání.