Dokumenty

V letech 1951 až 1992 odpálili Američané v Nevadě 928 jaderných zbraní. Někteří domorodci si myslí, že místa testů byla vybráno záměrně. Šlo o původní území indiánského kmene Šošonů. Důvodem mohlo být také to, že lidé v Nevadě byli pro americkou vládu méně důležití. Na tomto území došlo k největšímu objemu jaderného spadu. Jaderná éra začala shozením atomové bomby v Hirošimě. Jaderné zbraně následně zahájily éru studené války. 27. ledna 1951 svrhli Američané v Nevadě první jadernou bombu. V oblasti zemřelo hodně lidí na rakovinu a dodnes tamní lidé umírají na následky ozáření a radioaktivního spadu. Jde zejména o indiány v tamních rezervacích. V době testů jim nikdo nic neřekl, od vlády nedostali žádné varování nebo vysvětlení. Tamním lidem se…

Neurolog Magnus Heier pádloval na jezeře ve Finsku, když mu náhle na osm hodin přestala fungovat paměť. Všechno, co řekl nebo udělal, bylo o několik sekund později zapomenuto. Zažil stav známý jako „přechodná globální amnézie“, zkráceně TGA. Jedná se o stav, kdy mozek přestane zaznamenávat zážitky až na 24 hodin. Pro neurologa a vypravěče v první osobě Magnuse Heiera se tato událost stává výchozím bodem pro expedici do světa paměti. Proč mu paměť tak náhle selhala? Jak vlastně funguje vzpomínání a zapomínání za normálních okolností? A proč ho ztracené hodiny pronásledují dodnes? Jeho cesta zavede doktora zpět do Finska, přes Německo a až do Itálie. Cestou navštěvuje výzkumníky, kteří odhalili některá tajemství naší paměti. Potkává muže, který si pamatuje každý…

Hlavním hrdinou příběhu je Josef Eichler, Čech od Nymburka. Zprvu nebyl nikým výjimečným, neměl vysokoškolské vzdělání, neuměl ani rusky, neprojevil žádné výrazné nadání. Vše se zlomilo po roce 1968, kdy tanky Varšavské smlouvy v Československu zavedly nové pořádky. Tehdy Eichler náhodou nalezl ztracený novinářský průkaz sovětského dopisovatele Baranova a rozehrál svou velkou hru. Tvrdil, že je vysokou šarží KGB. Vetřel se do vysokých stranických kruhů, neopomenul si pořídit fota se známými lidmi, aby mohl udivovat svými známostmi. Podvodník těžil z normalizačního strachu a bezvýhradného uctívání všeho, co přichází ze Sovětského svazu. Svou vysokou hru dokázal hrát až do samotného závěru socialistické éry. Ale už nešlo jen o podvody, nýbrž také o vraždu…

Na západním pobřeží střední Afriky, kde se konžský deštný prales setkává s Atlantským oceánem, se rozprostírá jedna z posledních skutečně divokých oblastí světa – pobřeží Gabonu. Na zdejší opuštěné pláže přicházejí sloni, hroši, antilopy, opice a mnoho dalších divokých zvířat. Hledají tu potravu, úkryt nebo je jednoduše láká blízkost moře. Někteří hroši se dokonce vydávají do vln oceánu. Tento výjimečný přírodní ráj však čelí rostoucí hrozbě. Oceánské proudy na jeho břehy stále častěji přinášejí plastový odpad, který znečišťuje místa, jež byla ještě nedávno považována za nedotčená.

Se svými divokými břehy, majestátními estuáry, historickými městy a ostrovy dokáže francouzské atlantské pobřeží přenést každého návštěvníka do světa světla, chutí a vůní promísených s jódem. Kdysi mocná středověká přístavní města umožňující přístup k bohatství zbytku světa i dnes nabízí své poklady – historické, přírodní i kulinářské. Turisté rozhodně nevynechají možnost ochutnat výjimečné lahůdky, připravované z plodů půdy, jíž moře a zamlžená obloha poskytují vše, co činí francouzskou kuchyni a její vůně tak neodolatelnými. Mimo pestrého pobřeží projedeme i některé ostrovy a setkáme se s těmi, kteří na nich žijí a zvelebují je.

Na jihoamerickém kontinentě leží malý stát oplývající velkou přírodní rozmanitostí. V Uruguayi se travnaté pampy prolínají s deštnými lesy a sezónními mokřady. Jméno země Uruguay znamená v původním jazyce „řeka barevných ptáků“. Uruguay je domovem široké palety barevných ptačích druhů a zároveň se zde setkává fauna Brazílie, Argentiny a Paraguaye. Setkáme se zde proto s neuvěřitelnou druhovou pestrostí. Vydáváme se do míst původní uruguayské divočiny, která kdysi uchvátila i Charlese Darwina.

Michal Prokop patří půl století mezi přední tváře české hudební scény a dosud o něm nebyl natočen větší dokument. Jeho autorské a interpretační „stopy“ v československém rocku jsou nezanedbatelné, stejně jako jeho politické angažmá a televizní práce nebo jeho osobní postoje. Snímek mapuje souběžně překrývající se období všech oblastí jeho života, protože spolu neodmyslitelně souvisejí.

Dokumentární snímek mapuje třináct let, které Eva Braunová strávila po boku Adolfa Hitlera, od svých sedmnácti let, kdy ji objevil v mnichovském obchodě svého dvorního fotografa Heinricha Hoffmanna, až po společnou sebevraždu v berlínském bunkru. Eva Braunová téměř celou dobu jejich společného života Hitlera systematicky filmovala, protože doufala, že její filmy se jednoho dne stanou součástí velké hollywoodské produkce, oslavující nového pána světa. Většina filmů pochází z Hitlerova letního sídla Berghofu, které se nachází několik kilometrů od alpského městečka Berchtesgadenu. Tam se scházeli Hitlerovi nejvěrnější: fotograf, osobní lékař Morell, přítel z první světové války Max Amman, tajemník Martin Bormannm, nejvyšší nacističtí pohlaváři a také rodiče Evy Braunové. Tam také, zatímco Hitler dobýval svět, Eva Braunová nejčastěji pobývala, obklopená přítelkyněmi a…

Herci, aktivisté, sportovci i vlivní AAPI Američané různých původů se zapojují do série intimních rozhovorů.

Alexander Dubček byl v roce 1988 oceněn udělením doktorátu honoris causa univerzitou v Bologni, ovšem jeho cestě do Itálie a samotnému převzetí ocenění předcházely neuvěřitelné peripetie. Diváci se seznámí s mašinérií československých mocenských orgánů, které měly neomezenou moc a rozhodovaly i o tom, kdo dostane povolení vycestovat do západních zemí. Dubček byl od roku 1970 pod neustálým dohledem StB, jeho rodina vzpomíná na okamžiky bezmoci, hraničící s absurditou. Detailní pohled na druhou polovinu Dubčekova života dokreslují archivní záběry a hrané rekonstrukce okamžiků, kdy se rozhodovalo o jeho budoucnosti.