Dokumenty

Když se francouzský malíř Pierre Bonnard setkal s Marthou de Méligny, netušil, že se tato samozvaná aristokratka stane inspirací a smyslem jeho života a díla. Od prvního momentu byla více než jen múzou, která tvořila středobod více než třetiny jeho děl. V roce 1912 se Pierre a Martha usadili v domě v Normandii, kde byl jejich sousedem slavný impresionistický malíř Claude Monet. Okolní půvabná krajina a její atmosféra Bonnarda inspirovaly k namalování jeho nejlepších obrazů včetně mnoha aktů s Marthou. Jeho vrcholná plátna mu vynesla označení „malíř štěstí“, „mistr intimismu“ či „poslední z impresionistů“. Společně Pierre a Martha dosáhli svého uměleckého naplnění díky pestré lásce odlišné od standardů své doby, lásce protkané velkým tajemstvím.

Ludvík Vaculík (23.7. 1926) je jednou z nejvýraznějších postav české literatury a veřejného života druhé poloviny dvacátého století. Je osobností, která se vždy velmi pečlivě a úzkostně bránila televiznímu mámení. Režisér Břetislav Rychlík od léta 1998 do podzimu 1999 na základě společného scénáře natáčel s Ludvíkem Vaculíkem čtyřdílný cyklus dokumentů v jeho rodišti V Brumově na Valašsku. Ludvík Vaculík prostřednictvím svých textů, úvah, rozhovorů s lidmi, zpěvu a muziky provází valašskou krajinou a jejími proměnami v čase. Celý svět je viděný z jednoho místa na zeměkouli, vesmír pod nebem jednoho valašského městečka.

Život prasátek se skládá z dlouhých chvil odpočinku strávených v noře a z několika vycházek po okolí. Venku jsou především po ránu a v podvečer. Nejlíp je jim, když svítí slunce a prohřívá vzduch. To pak skotačí a dovádějí. Bratři se většinou pošťuchují. Je to čistě samčí záležitost, což dávají své sestřičce patřičně najevo. Oblíbeným místem radovánek rodinky je travnatý prostor kolem nory. Samičkám skýtá hojnost potravy. Říční zátočinu lemují trsy trávy. Hnízdí zde kolonie ibisů. Mláďata sama k říčním břehům nesmějí. Až vyrostou a budou se chodit k vodě napít nebo vykoupat, bude i tak rozumnější se téhle řece hemžící se krokodýly vyhnout. Otec selátek na toulkách kolem řeky navzdory nebezpečí neodolal a v rychlosti se smočil. Obvykle se…

Divočina. Většině Čechů se pod tímto pojmem vybaví africká savana nebo tropický deštný prales ničený „nezodpovědným“ domorodým obyvatelstvem. Neměli bychom ale zapomínat, že jsme to právě my – Evropané – kteří se jako jedni z prvních zbavili velkých savců – svých domnělých zvířecích konkurentů. Staré divočiny tak nenávratně zmizely. Některé činy je ale nyní vracejí zpět. Dokážeme však žít bok po boku s vlky, medvědy nebo zubry? Dokumentární film divoČINY přibližuje úsilí lidí, kteří svůj život zasvětili ochraně po generace pronásledovaných tvorů a zkoumá, jak naše společnost vnímá divočinu jako kulturní fenomén.

Tygr patří k nejobávanějším a zároveň nejohroženějším živočichům na světě. Tento dokument se ale nezaměřil na tygra z hlediska zoologického, nýbrž z hlediska obchodního – jako komerční produkt. Desetileté investigativní úsilí a nasazení odhaluje, jak se z živých i zabitých tygrů získávají části těla, které se přemění v artikl farmaceutického a klenotnického průmyslu a jsou následně prodávány na asijském černém trhu. Dokumentarista Karl Ammann se rok co rok vydával do oblastí Myanmaru, Laosu, Vietnamu nebo Číny, aby rozkryl pozadí obchodu s tygry. Podařilo se mu to, o co se marně pokoušely Interpol a další organizace bojující proti nelegálnímu obchodu se zvířaty: pronikl do hlavních pašeráckých syndikátů a infiltroval se do prostředí podsvětí. Zmapoval tak princip fungování celé tygří mafie.

Dvě pobřežní oblasti, Charleston v Jižní Karolíně a francouzská Nová Kaledonie, zažívají nečekaný nárůst útoků žraloků. Přestože leží na opačných stranách světa, spojuje je jedna věc: dříve se zde agresivní chování žraloků téměř nevyskytovalo. Po deseti útocích a dvou úmrtích se místní snaží zjistit, co za tím stojí. V tropickém prostředí Nové Kaledonie vědci předpokládají, že za útoky může být konkrétní tygří žralok. Na pobřeží Charlestonu se naopak pozornost obrací k novému druhu kladivounů. Co je příčinou tohoto neobvyklého vývoje?

S týmem předních vědců se pokusíme najít a identifikovat nejagresivnější žraloky na Zemi. Opravdu jsou samice žraloků větší než samci? A jsou tedy i nebezpečnější?

Sultanát Omán – jeden z nejpodivuhodnějších pokladů Arábie. Je to země s neuvěřitelně rozmanitou přírodou a krajinou, která je zásadní pro přežití některých z nejcennějších živočichů naší planety. Filmaři zachytili například unikátní záběry hyeny žíhané – nesmírně plachého tvora, kterého se vědci dlouho pokoušeli alespoň zahlédnout. Nechybí nejvzácnější levhart na světě či národní symbol Ománu – přímorožec arabský. Arabské moře je útočištěm keporkaků, které nikde jinde na Zemi nenajdete. Ománské pobřeží zase patří k nejvýznamnějším světovým hnízdištím mořských želv.

Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan, muž, jehož životní příběh byl mnohem zajímavější, než aby sloužil jako pouhá literární předloha. Během století sužovaného četnými konflikty se stal nepostradatelným mužem hodným důvěry samotného krále Ludvíka XIV. A jelikož jej dnes spíše neprávem vnímáme jen jako Dumasova hvězdného hrdinu, ponořilo se několik nadšených historiků do polozapomenutých archivních materiálů s cílem objevit a ukázat světu, kým byl čtvrtý mušketýr doopravdy.

Průvodcem diváků tohoto dokumentárního miniseriálu o gravitaci bude skvělý fyzik profesor Jim Al-Khalili. Navštívíme s ním americkou laboratoř LIGO, kde byly objeveny gravitační vlny, a občerstvíme si znalosti o kosmu, o zdrojích gravitace a o černých dírách, které nám možná zůstaly v hlavě ještě ze školy.