Drama filmy

Stella a Will jsou teenageři, kteří trpí genetickým onemocněním známým jako cystická fibróza. Žádní dva lidé s CF se k sobě nesmí přiblížit více než na metr a půl, aby se navzájem nenakazili. Stella, která je odhodlaná se jednoho dne z nemocnice dostat, je přísná na svou léčbu a pravidelně užívá všechny prášky. Will se raději fláká a vyhýbá se svým povinnostem, čímž ji velice rozčiluje. Will, který se nakazil bakterií B. Cepacia, se účastní i testování nového léku, protože pro něj není možná transplantace plic, zatímco Stella je na seznamu transplantací už velmi dlouho. Stella později zjistí, že Will léčbu fláká, a snaží se mu pomoci. Will ji na oplátku požádá pouze o svolení nakreslit její obrázek. Postupem času…

Mladá učitelka Jana byla v parku přepadena, znásilněna a uškrcena. Všichni tuší, že hrůzný čin spáchali mladíci Dostál, Hagar a Daniš, žáci sedmé třídy. Janin bratr Tomáš se průběžně informuje na policii o průběhu vyšetřování. Když však ani po šesti měsících nejsou pachatelé uvězněni kvůli nedostatku důkazů, rozhodne se nastoupit do místní školy jako nový učitel. Rychle zjišťuje, že o studium tu nikdo nemá nejmenší zájem. Řediteli záleží jen na  jeho klidu a učitelé, kteří chtějí žáky opravdu něco naučit, nemají žádné zastání. Když žák Dostál zbije tělocvikáře baseballovou pálkou, přijdou detektivové z kriminálky, mezi nimiž je i vyšetřovatel Janiny vraždy, a Tomášova identita je odhalena…

DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 – 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 – 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a „Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech“…

Příběh sleduje veslařský tým University of Washington z roku 1936, který soutěžil o zlato na Letních olympijských hrách v Berlíně.

Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas,…