Naučný

Dokument odhalující místa, o kterých běžný Pražan možná nemá ani tušení…

Severní část Gemeru tvoří vrchy Slovenského Rudohoří, které poskytovaly lidem množství dřeva, vody a nerostného bohatství. Na jihu se rozprostírala úrodná údolí podél řek Slaná a Rimava, sahající až na území dnešního Maďarska. Právě tyto přírodní podmínky umožnily rozkvět regionu a tím i vznik jedinečných kostelů se vzácnými freskami, jež mnohdy odkazují na své italské vzory z období vrcholného středověku. Byla však okázalá výzdoba kostelů opravdu jen oslavou Boha? Anebo se za ní skrývala pýcha místní šlechty a její touha předvést své bohatství a moc? Slovenský dokumentární snímek představuje nádherná umělecká díla a ptá se po jejich významu, okolnostech vzniku i současné potřebě jejich zrestaurování.

Správy jednotlivých NP se především snaží uchovat ekosystém nejméně ovlivňovaný člověkem. Chtějí ukázat hodnoty krajinářské, přírodní (vzácnou faunu a flóru), nebo kulturní (lidovou architekturu, sakrální aj. památky). Proti tomu ovšem stojí módní přístup, ryze konzumní, všechno v národních parcích přizpůsobit potřebám lidí. Proto se cyklus bude blíže věnovat zajímavým záchranným programům národních parků.

Nepřehlédnutelným jarním ptačím hlasem je „ku ku ku“ – výrazný hlas kukačky obecné. Abychom byli přesní: pana kukačky, kukaččího samce. Kuká totiž jen on a označuje si takto svůj budoucí hnízdní revír a místo klání pro získání samice. Samičí hlasový projev je k slyšení velmi málo. Hlas jejího milostného rozpoložení je zcela jiný, tišší, znějící jako: „kli kli kli“. Pták, jehož hlasový projev zná každé malé dítě – kukačka nebo žežulka, žežulička. Pták, který zabydluje spoustu pohádek, říkadel a místního folklóru, je pro nás ve skutečnosti stále velkou neznámou.. Snad je to i tím, že důkladné a soustavné sledování konkrétních ptačích jedinců v určité lokalitě lze provádět jen s krajními obtížemi. Akční rádius a mobilní schopnost ptáků daleko přesahují možnosti…

Nevymyslel se ho ani Karel Čapek, ani pánové Golombek s Valentou. Eskymo Welzl se skutečně narodil v Zábřehu na Moravě, prožil více než třicet let na zlatém severu, potřásl si rukou s presidentem Masarykem, okouzlil starou vlast i celou Evropu, aby navždy zmizel někde uprostřed Aljašky. Dokumentární expedice bratří Sísů a jejich imaginárních vědeckých spolupracovníků po jeho stopách na několika kontinentech, je jen malou splátkou dluhu vůči našemu krajanovi, jehož význam možná docení až budoucí historikové.