Naučný

Představíme vám známého spisovatele tak, jak jej neznáte – jako výletníka a cestovatele.

Ústředním tématem filmu je příběh jednorukého klavíristy Otakara Hollmanna (1894–1967), který byl v zákopech první světové války opakovaně raněn do pravé ruky. Po válce se objevilo velké množství hudebníků, kteří museli kvůli válečnému zranění opustit svou kariéru. Někteří se však i přes tento handicap dopracovali k virtuozitě. Hollmanova vášeň pro hudbu přesvědčila Leoše Janáčka (1854 – 1928), aby zkomponoval výjimečnou klavírní skladbu Capriccio pro klavír levou rukou, která se stala protiválečnou manifestací. Dokumentární film vychází z dosud nikdy nepublikovaného životopisu Otakara Hollmanna a jeho korespondence s Leošem Janáčkem. Kromě historické linky, vyprávěné filmovými animacemi, ve filmu vystoupí také současní interpreti včetně Japonky Yasuyo Segawa, která hraje jednou rukou.

Vannak életutak, amelyek között látszólag semmi hasonlóság sincs. A műsorban két ilyen emberhez látogatunk el: egy paphoz, aki életre szólóan elkötelezte magát Valaki mellett, és egy világjáróhoz, örök útkeresőhöz. Vajon mit gondolnak a szabadságról, az elköteleződésről, a művészetről és az élet értelméről?

Papua – Nová Guinea, místo, které najdete na mapě světa někde mezi Asií a Austrálií. Většina z nás o ní slyšela, málokdo ji ale navštívil. Jedním z důvodů je samozřejmě odlehlost, tím druhým donedávna hojně praktikovaný zvyk přírodních národů, kterým je kanibalismus. I přes tohle riziko anebo možná právě proto si Petr Jahoda Papuu – Novou Guineu a její obyvatele zamiloval. Každoročně pořádá expedici do těch nejodlehlejších a nejdivočejších míst. Týdny nepohodlí a rizik bývají zpravidla vykoupeny setkáním s lidmi, jak sám říká, z „jiného světa“. Takzvaní stromoví lidé staví své domy vysoko nad zemí, jsou prozatím netknuti civilizací, a Petr Jahoda bývá často prvním bělochem, kterého jejich oči spatřily. Prozatím všechny své expedice přežil a z té poslední přivezl…

Tento dvoudílný dokumentární film ukazuje vzestup lidské civilizace očima zvířat, která nám už několik tisíciletí oddaně pomáhají. Dějiny naší civilizace jsou zároveň historií zvířat, která nám ji umožnila vybudovat. Využíváme jejich sílu a vynikající smysly, ale i jejich maso nebo instinkty. Užíváme si jejich oddanosti a přátelství. Jde o jednu z nejšťastnějších náhod v dějinách lidstva: ze zapřisáhlých soupeřů, kteří s námi soupeřili o přežití, se stali naši spojenci.