Podobenství

Případ pro začínajícího kata je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Nechtějí pravdu poznat; nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v poddanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Poslední Gulliverova slova ve filmu jsou „Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“ Tento…

Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením „reality“ a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa.

Jako dryáčnické pouťové představení se otevírá slavné tragikomické podobenství pánů Josefa Škvoreckého a Evalda Schorma. Prý je inspirovala zprávička o kostelníku, jenž se v kterési zapadlé vsi vydával za faráře – a úspěšně tam vystupoval jako sluha boží. Stejně začíná i tento film, ovšem jeho poselství záhy přerůstá v konflikt mezi duchovní posláním a despotickou světskou mocí. Místní Předseda vyzývá samozvaného Faráře k dialogu, ovšem s tím, že vedoucí role mu zůstane zachována. Výtečně napsaný příběh strhává i výtečně napsanými rozmluvami, které hýří četnými paradoxy.