Publicistický

Moje století je mozaikou příběhů ze století naší republiky ve vzpomínkách stoletých obyvatel od vzniku Československa až k jejich/její současnosti. „Malé“ osudy protagonistů z většiny regionů naší země prostupují archivními obrazy zásadních historických událostí. Dokument je dobrodružným pátráním po naší národní identitě. Po tom, kdo jsme byli a kdo jsme. Sledujeme subjektivní svědectví žijících 25 stoletých lidí v historii naší republiky. Zásadní momenty jejich osobních příběhů sledujeme v souvislosti se společenskými proměnami od první republiky přes 2. světovou válku, 50. léta, rok 1968 a normalizaci až k sametové revoluci. Některým společenské proměny zásadně změnily směřování osudu, jiní se přizpůsobili. Výsledná mozaika zdůrazňuje individuální prožitky, postoje, názory, reflektuje proměnu času a dojímá v dotecích s dobou dávno minulou skrze bezmála zázrak…

Giuseppe Arcimboldo za svou uměleckou kariéru namaloval pouze okolo třiceti obrazů, a přesto poznamenal naši kolektivní imaginaci. Někteří jeho dílo považují za vtipné, pro jiné je odpudivé, nebo jen „zábavné“. Ale za touto zdánlivou lehkovážností se skrývá hloubavý, citlivý a melancholický umělec.

Dospívající a introvertní gymnasta Radek a zapálený a rázovitý trenér Mirek jsou na první pohled dva obrovské kontrasty. Ať už se ale zaměříme na jejich rozdílný věk, zájmy nebo motivace, podle hesla ve zdravém těle zdravý duch jim nezbývá nic jiného než se společně v úsměvném debutu Márie Pinčíkové perfektně připravit na gymnastické vystoupení v rámci gigantického svátku sokolské pospolitosti. Pod návalem tlaku a stresu a mnohdy chaotické organizace více než 15 000 účastníků se však skrývá obdivuhodné vyznání se lidské jednotě, síle národních a kulturních hodnot a fyzickému a morálnímu zdraví.

Vše začíná zjištěním, že „to, co vidím, nejsem já“. Co tedy jsem? Dokument o lidských, zdravotních i společenských aspektech transsexuality.