Estonská říše losů

Záliv Matsalu u Baltského moře je rajskou zahradou Estonska. Národní park je odlehlou naplaveninovou oblastí s rozmanitou faunou a florou. Od března do listopadu je tu dostatek potravy pro všechny obyvatele. Chráněné močály mají celosvětový význam a jsou důležitou evropskou zastávkou migrujícího ptactva. Je to domov losů. V zimě zatopené louky pokryje ledová krusta a losi odcházejí za potravou do lesů. V této roční době se živí větvičkami a kůrou stromů. Zima zde trvá půl roku, proto losi šetří svou energii. Na větších tocích voda nezamrzá a vydry v nich loví ryby a žáby. V březnu se pomalu navrací slunce, ledová krusta se rozpadá a louky jsou zaplavovány. Losi se do močálů vracejí za potravou. Opuštěné pláže s mělkými vodami jsou eldorádem vodního ptactva, které sem na jaře přilétá. Matsalu je domovem milionů bernešek, husí, kormoránů, volavek, jeřábů, bahňáků, jespáků, bekasín, chřástalů a dalších ptáků. Záliv je vhodným habitatem i pro tuleně kuželozubé. Na jaře se také rodí losí mláďata, která jsou schopna brzy doprovázet matku na pastvě. Na jaře na loukách rozkvétá nejrůznější kvítí, byliny i orchideje. Potřebují však lidskou péči a proto se louky pravidelně kosí. Pokosené plochy znamenají hmyzí hostinu pro ptáky. Během léta si losi, vysoká, divočáci dělají tukové zásoby na zimu. Na konci léta jsou většinou všechna mláďata na prahu dospělosti. Váha losat se během pěti jarních a letních měsíců zdesateronásobí. Během zimy však ztratí dvacet procent hmotnosti. Na jih odlétá většina ptáků a u losů začíná sezóna páření. Po zimě se narodí nová losata a loňská odstavená bude již matka odmítat. Ke konci září se níže položené oblasti znovu zaplavují a vznikají bažiny a mokřady. Přichází zima.(TV Prima)