G. Verdi: Nabucco

Legendární tenorista Plácido Domingo přesedlal vzhledem k uzrávání svého hlasu na barytonový obor, a tak ho při svém návratu za dirigentský pult v roce 2017 vyzval umělecký šéf Metropolitní opery v New Yorku James Levine, aby se ujal titulní role Verdiho Nabucca. Jde o novobabylonského krále Nebukadnesara II., který neblaze proslul zbouráním jeruzalémského Šalamounova chrámu. Jeho nevlastní ctižádostivou dceru Abigail ztvární v této inscenaci Elijaha Moshinského hvězdná ukrajinská sopranistka Liudmyla Monastyrska. Světová premiéra Nabucca se uskutečnila 9. března 1842 v milánské Scale. Děj se odehrává v starozákonních časech v Jeruzalémě a Babylonii, údajně okolo roku 587 před naším letopočtem. Ve starobylém Babyloně drží král Nabucco židovské zajatce, prohlásí se za Boha, ale nakonec porobený národ propustí a sám se obrátí k judaismu. Vysoce obtížnou, dramatickou roli Abigail zpívala prvně Verdiho pozdější družka a druhá manželka Giuseppina Strepponi. Tvrdí se, že tato náročná partie si vyžádala svoji daň a zpěvačka si na ní pokazila hlas natolik, že přerušila slibně započatou kariéru. Ti zlomyslnější dodávají, že to byl dokonce Verdiho úmysl, jak si milovanou ženu vydobýt jen pro sebe. Divadelní prkna přece jen dávají příležitost i prostor k nevhodnému okukování a pro zákulisní flirt není nikdy daleko. Ať již to bylo, jak chtělo, žárlivý a k ženské kráse dost vnímavý Giuseppe Verdi se tímto dílem rázem zapsal do Parnassu nesmrtelných, a to mu ještě nebylo třicet let. Proslavil ho zejména Sbor židů z 3. dějství Va, pensiero, sull’alli dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech), který se stal v dobách útlaku symbolem touhy po svobodě. Je založen na 136. žalmu a jsou to údajně první slova, která Verdi spatřil, když poprvé otevřel Solerovo libreto.