Kdo zaplatil 2. světovou válku

Britové po první světové válce i přes ekonomické problémy masivně přezbrojovala svou armádu. Chamberlain nechal vyrábět letadla jak na běžícím pásu. Britové měli své jednotky na mnoha místech světa, britské impérium bylo v největší formě právě ve dvacátých letech. Ale bylo to za cenu mnoha peněz. Ekonom Keynes napsal pojednání s názvem Jak zaplatit válku. Tvrdil, že i ze zlého může vzniknout dobré. Bylo potřeba lidi zaměstnávat právě ve zbrojním průmyslu, musely vzniknout odbory, mohlo se vyrábět ve velkém a Británie se měla za určitých podmínek vlastně průběžně půjčovat peníze. Bez zvýšení daní to ale nešlo. Peněz přesto nebylo nikdy dost, daně postupně narůstaly, příjmy se více než zdvojnásobily, ale i tak to nestačilo. Bylo třeba sehnat peníze od lidí, sehnat investice. Proto se také točily reklamní filmy, které měly za úkol inspirovat lidi, aby spořili a nechali peníze na trzích, díky tomu se mohlo také platit i veřejnými penězi. Další cestou byly vztahy Británe s Amerikou. Churchill psal Rooseveltovi, aby mu pomohl, poskytl financování, protože bez toho bude zkrátka jasné, že Němci vyhrají. Rosevelt si dopisy Churchilla četl mnohokrát, chápal, že je třeba Britům pomoci. Proto vznikl dokument o půjčce a pronájmu. Amerika tedy nemusela vstoupit do války a dál spíše válčit penězi, Británie válčila za ni. Vyjednávání po válce byla stejně tak tvrdá, Spojené státy totiž na konci války opět musely Británii půjčit. Ale tentokrát s úrokem. Bylo nutné podmínky přijmout, a ostrovní země se také musela smířit s tím, že se zatím nebude konat prosperita. Bez amerického financování to ale nešlo, i když k němu mělo mnoho lidé extrémní výhrady. Nebylo možné přemýšlet nad tím, jak všechno později splácet. Rozpad impéria byl ale nevyhnutelný, vedení země si to muselo připustit. V mnoha ohledech šlo o nekoordinovaný proces, v mnoha zemích ho vnímali jako porážku.