Král železa a smíchu Franta Kocourek

Známý brněnský silák Franta Kocourek byl osobnost vskutku renesanční: nejenže dokázal přetrhnout balíček karet, překousnout pětikorunu, ze železné tyče vytvarovat kolibříka či nechat se přejet autem, ale skládal též básničky, hrál v divadle, zpíval a tančil ve folklorním souboru. Měl stovky přátel, kteří nezapomněli ani po jeho nenadálé a předčasné smrti. Franta Kocourek patřil do brněnské bohémy 60. – 90. let. Jako člen Divadla Na provázku účinkoval v mnoha legendárních představeních (Commedia del arte aj.), jako silák potom v mnoha filmech (Balada pro banditu aj.). Proslulá byla jeho přátelská povaha i mnohdy absurdní historky, jichž býval iniciátorem a na jejichž základě si část diváků dodnes myslí, že jde o fiktivní postavu z vyprávění herce Miroslava Donutila, který nám osobnost Franty Kocourka v dokumentu představuje. Miroslava Donutila pojilo s Frantou Kocourkem pracovní a soukromé kamarádství, společně byli aktéry mnohých happeningů. Kulantní mluvou v podobě argotu hantecu je zde představena osobnost siláka a baviče davů, který si v období své slávy podmanil takřka celou Evropu.

Příběh Franty Kocourka zároveň poukazuje na popularizaci tohoto argotu zvaného hantec, který představuje lokální variantu češtiny používané v hovorové mluvě v Brně. Tato specifická mluva vznikla během několika staletí smíšením hanáckých nářečí češtiny s němčinou brněnských Němců a historickým středoevropským argotem, zejména vídeňským. Vliv také měly jidiš, romština a italština. V 19. století a na začátku 20. století byl hantec běžně používán nižšími společenskými třídami. Dnes není původní forma hantecu běžná, ale velké množství jednotlivých výrazů je v lokální mluvě obecně používáno. Původ slova hantec je možno hledat ve výrazu hantýrka.