Nejdůležitější události 2. světové války v barvě

Japonsko se ocitlo kvůli ponorkové blokádě na pokraji hladomoru, zatímco jeho průmysl se kvůli nedostatku surovin hroutil. Japonští představitelé však nadále tvrdohlavě odmítali jakékoli spojenecké požadavky na bezpodmínečnou kapitulaci. Sovětský svaz se zatím k boji proti Japonsku nepřipojil, proto americký prezident Franklin D. Roosevelt dospěl k nevyhnutelnému závěru, že nejrychlejším způsobem ukončením této války bude invaze do Japonska. A jejím výchozím bodem se měla stát Okinawa. Zhruba 110 km dlouhý a necelých 13 km široký ostrov dělí od nejjižnějšího z japonských ostrovů Kjúšú pouhých 520 km. Byl to zdaleka největší ostrov, který chtěli Američané v rámci operace „Iceberg“ obsadit, čemuž odpovídala i síla invazní flotily, tvořené 1400 plavidly. Operační skupina sestávala z třinácti letadlových lodí. O obsazení ostrova se měly postarat armádní divize ve spolupráci jednotkami námořní pěchoty. Vojáci ve vyloďovacích plavidlech se při cestě k pobřeží obávali toho nejhoršího. Namísto dělostřelecké a kulometné palby je však přivítalo děsivé ticho. Američanům se podařilo do konce prvního dne úspěšně vylodit 60 000 vojáků. Po nepříteli se však jakoby slehla zem. Za téměř celý týden padlo jen několik výstřelů. Američané však netušili, jaké peklo je zanedlouho čeká. Japonci zahájili 6. dubna operaci „Nebe číslo jedna“. Na americkou bitevní flotilu se vrhly stovky japonských letadel, z toho tři sta padesát sebevražedných kamikaze. Během pětihodinového náletu bylo potopeno šest amerických lodí, další byly těžce poškozeny a zabity nebo zraněny byly stovky námořníků. Jednalo se o dosud největší projev takzvaného „božského větru“ neboli kamikaze. Eskadry těchto sebevražedných letounů měly jednoduchý cíl, způsobit Američanům co největší ztráty v naději, že se jejich loďstvo stáhne a ponechá pozemní jednotky bez podpory. Jejich následné zmasakrování japonskými silami by pak mohlo přispět ke zhroucení americké morálky a donutit Američany k návratu k jednacímu stolu. Ještě téhož dne začala pozemní bitva, v jejímž rámci byli Američané nuceni dobývat jednu řadu soustředných japonských linií. Americké ztráty začaly narůstat s alarmující rychlostí a do toho přišla zpráva u úmrtí prezidenta Franklina Roosevelta. Muže, který provedl Spojené státy válkou, jejíž konec byl už na dohled. Odpovědnost za její ukončení nyní přešla na viceprezidenta Harryho Trumana. Japonci však nejevili žádnou ochotu ke kapitulaci. V poušti Nového Mexika v té době finišoval projekt „Manhattan“, jehož cílem byl vývoj jaderné zbraně. Boje o Okinawu se však protahovaly a Truman si začal tváří v tvář nebývale narůstajícím ztrátám uvědomovat, že tohle je ukázka, jak asi bude vypadat plánovaná invaze do Japonska. Odborníci podle dosavadních zkušeností z několikaměsíčních bojů o Okinawu odhadovali, že si invaze vyžádá statisíce amerických i japonských životů. Spojenci se na Postupimské konferenci, pořádané v červenci 1945, dohodli na podmínkách bezpodmínečné kapitulace Japonska, které však japonští představitelé odmítli přijmout. A když se Truman dozvěděl, že už je jaderná bomba k dispozici, rozhodl se ji využít. Za cíl prvního jaderného úderu byla vybrána Hirošima. Další bomba pak byla během několika dní svržena na Nagasaki.