Televizní program

V království se chystají velkolepé zásnuby. Princ už dosáhl plnoletosti. Nastal čas, aby se oženil s dcerou sousední země. Dávný královský slib musí být naplněn! Princi se však pramálo chce do ženění. Více, než dvorská etiketa a vlastní svatba, zajímají jej okolní lesy, potok, ptáci. A především volnost. Své chování mladík nezmění ani ve chvíli, kdy na Královo pozvání přijíždí krásná Princezna. Ta ovšem záhy pochopí, že se s Princem k sobě vůbec nehodí. Rozumějí si pouze v jednom – oba se chtějí královskému slibu vzepřít. Jenže jak?

Když tři vojáci zběhnou a ukryjí se ve zřícenině starého, kdysi mocného hradu, ani jeden z nich netuší, co je čeká. Vejdou dovnitř a vida: uprostřed největšího sálu stojí dlouhý stůl a na něm spousta vybraných pokrmů. Hladoví vojáci nejdřív strnou, ale potom se rozzáří a vrhnou se na ně. To už ale vcházejí tři dívky, tváře sice zakryté, ale i tak je zřejmé, že jsou nesmírně krásné. Dívky vojákům nabídnou, že můžou na hradě v pohodlí a bezpečí klidně zůstat, ovšem pod jednou podmínkou – strávit s dívkami jednu jedinou noc a během ní jejich závoj ani o kousíček nepoodhalit, ani prstem se jich nedotknout…

Kateřina najde v závěji spícího mladíka z nedalekého hostince. Pohled na jeho pěknou tvář rozehřeje její srdce. Netuší, že tím neznámým je kníže Jan, nový pán kraje. A tak ho dívka neváhá probudit dobře mířenou sněhovou koulí. Ta zasáhne spáče rovnou do klobouku. Kníže se poleká, ale jakmile před sebou spatří spanilé děvče, které mu připadá jako zimní pohádková víla, jeho oči se vesele rozsvítí…

Pohádky Boženy Němcové si dávno získaly srdce čtenářů všech generací. V této pohádce, která byla natočena před více než čtvrt stoletím, zlá a vypočítavá macecha vyžene nevlastního syna z domu. Petr se marně snaží najít práci, všude ho posílají k čertu. A tak nakonec jde opravdu sloužit do pekla…

Příběhy o strašidlech byly, jsou a budou – a nejzajímavější je většinou odpověď na prostou otázku: jak se s nimi vůbec setkat, když ve skutečnosti neexistují. Příběh, který podle diváckého dopisu napsal Jiří Drejnar, přináší jednu z možných odpovědí.