The Plastic People of the Universe

Nezávislá undergroundová skupina The Plastic People of the Universe sehrála mimořádnou roli ve společenském a nechtěně i politickém, nikoli jen hudebním světě sedmdesátých let minulého století. Muzikanti, hrající hudbu svobodně, podle svého cítění, provokovali komunisty už svou pódiovou prezentací, vzhledem, a svobodným myšlením. Texty jejich skladeb nebyly protirežimní, ale básnické. Přesto byli pronásledováni režimem do té míry, že řada z nich byla vězněna, což se stalo impulsem k založení Charty 77… V prosinci 1992 zachytil režisér V. Kučera část jejich koncertního vystoupení v obnoveném a obohaceném složení – zakladatel kapely Milan zvaný Mejla Hlavsa (basová kytara), zpěvák Michal Jernek, kytaristé Jiří Števich, Josef Janíček (také klávesy) a Jiří Kabeš (také housle), bicí Pavel „Eman“ Zeman, Jaroslav Vožniak a René Starhon. Skladby jsou prokládány archivními záznamy s rozhovory s M. Jirousem a M. Hlavsou i filozofickými úvahami pozdějšího prezidenta V. Havla. Dále jsou zařazeny i soukromé záznamy vystoupení z těch let. Fanoušci této skupiny pak nebudou ochuzeni o jejich nejznámější skladby „Modrý autobus“, „Prší“, „Podivuhodný mandarín“ a „Magické noci“. Myšlenkový vůdčí duch českého undergroundu a básník Martin Ivan Jirous zvaný Magor (*23. 9. 1944 – †9. 11. 2011) se skupinou úzce spolupracoval, byl jejich „guru“ i manažer, a v tomto případě koncert uváděl.