Ve stínu jaderných testů

V letech 1951 až 1992 odpálili Američané v Nevadě 928 jaderných zbraní. Někteří domorodci si myslí, že místa testů byla vybráno záměrně. Šlo o původní území indiánského kmene Šošonů. Důvodem mohlo být také to, že lidé v Nevadě byli pro americkou vládu méně důležití. Na tomto území došlo k největšímu objemu jaderného spadu. Jaderná éra začala shozením atomové bomby v Hirošimě. Jaderné zbraně následně zahájily éru studené války. 27. ledna 1951 svrhli Američané v Nevadě první jadernou bombu. V oblasti zemřelo hodně lidí na rakovinu a dodnes tamní lidé umírají na následky ozáření a radioaktivního spadu. Jde zejména o indiány v tamních rezervacích. V době testů jim nikdo nic neřekl, od vlády nedostali žádné varování nebo vysvětlení. Tamním lidem se říká „lidé po větru“. Po větru jde totiž radiace a radioaktivní spad. V roce 1954, při natáčení filmu Dobyvatel, byl filmový štáb vystaven radioaktivnímu spadu v Utahu. Neobvyklé množství lidí ze štábu posléze zemřelo na rakovinu, včetně hollywoodské hvězdy, herce Johna Wayna. V lednu 1955 úřad pro atomovou energii ujišťoval veřejnost, že radiace není vlastně nebezpečná. I v současnosti je rakovina v Utahu nebývale rozšířený jevem. Zkoušky jaderných zbraní však ovlivnily obyvatele celých Spojených států. Jaderné testy vláda prováděla i na zvířatech. Stejnými laboratorními zvířaty byli vlastně i lidé žijící po větru od nevadského testovacího zařízení. Je nutné konstatovat, že tehdy byla jiná politická situace, zuřila studená válka. Dnes by tento způsob tajného testování asi nebyl proveditelný. Tehdy byl obrovský tlak na urychlení technického pokroku a lidé byli uklidňováni, že jim žádné nebezpečí nehrozí. Během 41 let testování bylo odpáleno 100 nadzemních jaderných zbraní, 828 atomových bomb vybuchlo v podzemí. I podzemní testy však musely být odvětrávány do atmosféry.V roce 1990 schválil americký Kongres zákon RECA, který se týkal odškodnění amerických občanů za ozáření. Zákon garantoval 50 tisíc dolarů pro osobu, která dokáže, že onemocněla v důsledku radioaktivního spadu. Tato částka však nestačí ani na případnou úhradu nákladů za léčení. Znamená to však jisté přiznání viny vlády USA za zločin, který spáchala na svém vlastním obyvatelstvu. Některé lidi prakticky označila za „méně využitelnou část populace“, podřadné obyvatelstvo. Vláda USA na těchto lidech experimentovala, jako na laboratorních myších. Záření z jaderných výbuchů způsobuje poškození genů v DNA. Lidé z postižených oblastí se stávají aktivisty a organizují nejrůznější protestní akce. I aktivisté však uznávají, že možná byly jaderné testy nutné pro odstrašení nepřítele. Vláda by se však měla starat i o své vlastní občany, nejen o národní bezpečnost. I aktivisté cítí vnitřní rozpor, uznávají příkoří, ale zároveň i potřebu vlastenectví.