Dětské

Když tři potulní muzikanti (J. Lábus, K. Heřmánek a M. Eben) potkali Pána lesů (J. Bartoška), sotva je napadlo, k čemu jim to bude dobré. Rozhodně se jim ale od té doby začalo dařit. Získali hrášek, po němž se stali neviditelní, a čutoru s vodou, která kouzlo neviditelnosti zase zrušila. Zanedlouho se jim poštěstilo těch darů dobře využít. Přesmutná princezna Johanka (Z. Jandová) se zase začala usmívat, když svými kouzly donutili jejího královského otce (J. Sovák), aby nebránil jejímu sňatku s milovaným mládencem.

Pohádka Soudce a drahokam patří do řady v brněnském televizním studiu natočených příběhů, které by šlo souhrnně označit jako „vtipné pohádky z celého světa“. Vyprávění o moudrém soudci, dvou kupcích a zmizelém drahokamu pochází až z daleké Koreje. Kupec Kim (J. Zvoník) získá drahokam, který má jeho přítel kupec Dongsig (Z. Junák) předat Kimově manželce Sodže (S. Talpová). K té se však drahokam vůbec nedostane. Přestože Dongsig tvrdí, že jí ho dal. Kdo vyřeší celou záhadu? Moudrý soudce Čangsu (O. Dadák), který i lháře a nepoctivce právem potrestá.

Hans sloužil sedm let u obchodníka s kořením. Konečně přišel den, kdy se může vrátit domů, k moři, po kterém se mu celou dobu strašně stýskalo. Za svou práci dostal veliký valoun zlata. Zaváže ho do rance a vypraví se domů. Hansovi se ranec zdá čím dál těžší, a tak když potká jezdce na krásném vraníkovi, zlatý valoun s ním za koně vymění. Libuje si, jak mu cesta rychleji ubíhá, ale kůň se splaší a shodí ho. Když přijde k sobě, uvidí sedláka s kravkou, koně vymění za krávu. Jde dál, po cestě dostane žízeň a chce krávu podojit, ale ta mléko nemá a ještě ho kopne. Když se Hans opět probere, uvidí sedláka, který veze na vozíku podsvinče, a…

V jedné přímořské vesničce rybáři nemají úlovky a hladovějí. Ten nejstatečnější z nich, Azmun, se vypraví do země „mořského děda“, aby mu pomohl. Děd se ale zlobí, protože rybáři dávno neplní úmluvu, podle které měli házet malé rybky zpátky do moře. Azmun tedy dostane úkoly, které musí vyplnit, aby mořský děd rybářům vyhověl. Pomůže mu přitom kouzelná ploutvička a taky jedna šikovná dívka. A Azmun slíbí, že rybáři už navždy budou poslouchat zákony moře a nebudou ho jen využívat.

Když se něco v podvečer mihne na hrázi rybníka, může to být porybný Čeřínek, nebo pytlačící švec Kopýtko a krejčí Nitka, anebo… že by Pepík s Frantou? Vodník, ten ne, kdepak, vodníci přece nejsou, na vodníky věří jenom pověrčivé báby a chudák porybný, co mu z hlídání kapříků už drobátko straší ve věži. Tak si to aspoň myslí Kopýtko s Nitkou, kteří drancují rybník, aby měly jejich povedené ženušky na parádu. A co teprve, když se jim povede kolosální úlovek a vytáhnou kapra, většího nikdo neviděl. Hned se jim v lakotných myslích vynoří plán, jak kapra vydávat za vodníka, vystavovat ho po hospodách a vydělat hromady peněz. Jenomže – není kapr jako kapr, zvláště pak kapr v pohádce. Jak to…

Romantická pohádka vypráví o Králi ohně (V. Kratina), který se rozhodl vzít si za ženu krásnou princeznu (M. Pleštilová). V jeho plánech mu naoko pomáhá vládychtivá falešná dvorní dáma (V. Zawadská). Ve skutečnosti však sama usiluje o trůn. Princezna zmizí během plesu v krbových plamenech. Ale žádné obavy, i v této pohádce se najde zachránce, který princezně přispěchá na pomoc. Je to sloužící Vojtěch (M. Kubec), který ji už dávno miluje. A při jeho cestě za princezninou záchranou mu pomohou dary ohňových skřítků…

Král (J. Holý) je hrozně líný a nechce se mu vládnout. Nejraději by pořád jen spal nebo jedl. Vyhlásí tedy soutěž pro vynálezce. Chce, aby vymysleli něco, co mu ulehčí panování. Za odměnu dostane vítěz princeznu Hedviku (Z. Jandová) za ženu. Princezna je nešťastná a chodí si stěžovat k mladému kováři (V. Kratina). Vynálezci defilují před králem a princeznou s nesmyslnými nápady a vrchol nastane, když jeden z nich vymyslí hodiny, které prodlouží den o dalších 24 hodin. Král o to víc spí, ale na kralování si stejně čas nenajde. Zmatky vrcholí. Nakonec je to kovář, kdo zjedná pořádek. Vymyslí budík a odměna ho nemine.

Nádraží ve Velké Lhotě září čistotou a vlaky odsud vyjíždějí vždy přesně. Výpravčím je zde totiž Matýsek, a protože je to pořádný železničář, ví, že co je psáno v jízdním řádu je zákonem pro všechny železničáře, ale i pro vlaky, semafory, závory a výhybky. Jenže v bezprostřední blízkosti Matýskovy stanice se usadil loupežník Řimbuch se svou bandou. Až ke svému doupěti si vybudoval speciální trať a teď čeká na příležitost k velké vlakové loupeži. A tak zatímco výpravčí Matýsek se svým kolegou výhybkářem Šestákem střeží nedotknutelnost výhybky, Řimbuch vymýšlí, jak ji přehodit.

Charlie a Drban se ocitli v psím nebi a mají se dobře. Z nekonečných psích radovánek je ovšem vyruší neodkladný úkol, který musí splnit dole na zemi. Jednomu z psích andělů žijících v psím nebi totiž spadl na zem kouzelný Gabrielův roh a jako by to nestačilo, spadl on za ním a skončil v psím pekle, kde ho psí Lucifer proměnil v samotné zlo. A to je právě úkol pro Charlieho a Drbana. Zhostí se ho natolik dobře, že jim nejen podaří najít trubku, ale také zachránit padlého anděla a ještě najít cestu domů ztracenému chlapci Davidovi, který se bál, že už rodiče nebudou chtít protože očekávali narození nového děťátka.

Byl jednou jeden rybář a ten měl ženu Ilsebil, se kterou žil v malé chatrči u moře. Každé ráno se vydával lovit ryby. Jednoho dne se mu v síti zmítala velká ryba. „Poslouchej, rybáři,“ řekla ryba, „Nech mě žít Jsem zakletý princ a vůbec si nepomůžeš, když mě zabiješ. Hoď mne zpátky do vody a nech mě plavat“ Muž hodil rybu zpět do moře. Když přišel domů, tak se na něj žena zlobila, že nic nenese. Rybář jí řekl o mluvící rybě a přiznal se, že ji hodil zpátky do vody. Ilsebil nevěří svým uším. Pošle ihned svého muže zpátky k moři, aby zavolal rybu zpět a za svůj dobrý skutek od ní získal odměnu. Rybáři to sice nebylo po…