Dětské

Chán Sulejmán, hrdý panovník a lovec, se na toulce lesem setká s lesní vílou Fatmé. Na první pohled se do ní zamiluje a požádá ji ihned o ruku. Víla však takový spěch nevidí ráda, cit musí uzrát. A tak si dá podmínku: svatba bude, až vykvete semínko svatební květiny, kterou musí chán zasadit. Na krásnou vílu Fatmé a její štěstí žárlí zlá čarodějnice, která hodlá chánovi podstrčit svou dceru. Naštěstí chán kouzla a šalby prohlédne, Fatmé mu odpustí i tu jeho zbrklost a netrpělivost, a tak se nakonec bude konat i ta odložená svatba.

Dnešní Pohádka pro pamětníky se ponese ve veselém duchu. Režie se ujala v roce 1974 V. Jordánová, která do hlavních rolí obsadila M. Masopusta, E. Trejtnarovou a E. Kohouta. Zamilovat se do princezny je docela snadné. Těžší už je, dostat ji za ženu, nemáte-li patřičně urozený původ. Přesně tohle potkalo chudého chasníka, ale dovedl si poradit. Začal se vydávat za zámožného zemana, ale už velmi brzy své lži litoval…

Pohádka Studia FAMU, u něhož byli Bořivoj Zeman, Vladimír Novnotný a Bohumil Šmída odbornými poradci. Malý Honzík sleduje v divadle s ostatními dětmi loutkovou pohádku. Po představení všichni odejdou, jenom Honzík se vydá do zákulisí. Najde tam kouzelnou píšťalku z pohádky a na chvíli si ji „půjčí“…

Odvážnému štěstí přeje, říkává se. Jenže v pohádce Silák a strašidla toto rčení neplatí. Jura, hlavní hrdina příběhu, je sice nebojácný, ale to ho právě tuze trápí! Ne kvůli sobě samotnému, ale kvůli Lidce, děvčeti jak z obrázku, které má tolik rád. Lidčina teta mu ji totiž nechce dát za ženu, že prý kdo strach nezná, ten také neví, co to je o druhého se bát. A tak se milý Jura vydá do světa, aby poznal strach. Což o to, strašidel se po světě potlouká dostatek – mládenec si to vyřídí s vodníkem, popere se s čertem, dokonce ani strašlivého ducha se nezalekne! A jakpak se tedy stane, že si nakonec svou Lidku Jura vezme za ženu?

Během poslední válečné zimy přivezla starostlivá maminka svou malou dcerku z Prahy ohrožované nálety do horské vesničky v Beskydech. Dívenku okouzlí tamější úzkokolejná lesní železnice, kterou děti jezdí do školy… Režisér Karel Kachyňa se tu pokosil spojit válečné reálie s poetickým světem dětských her a fantazie. Snímek patří k tomu nejlepšímu, co Kachyňa směl v 70. letech vytvořit.