Drama filmy

Vnitřní klid a spokojenost: Kristina (Liza Tzschirnerová) postrádá tyto pocity od náhlé smrti jejího otce.Ten jí na společné procházce oznámil, že má milenku a krátce na to dostal infarkt. Její matka obviňuje Kristinu a vyhodí ji z rodinné firmy. Ale i ve vztahu Kristiny se svým přítelem Erikem se to brzo zhoršuje.

Penzionovaný úředník Josef Čížek se během války snaží spolu se ženou Marií nenápadně přežívat a smířit se s prázdnotou manželství, které je z jeho viny bezdětné. Musí přihlížet tomu, jak je židovská rodina Wienerů, která ho dříve zaměstnávala, odvážena ze své vily do koncentračního tábora a zároveň přetrpět časté návštěvy kolaboranta Horsta Prohasky, který je sice Čížkovým známým, ale hlavně se mu líbí Marie. Synovi rodiny Wienerů Davidovi se podaří uprchnout z koncentračního tábora a požádá Čížka o pomoc. Ten nedokáže odmítnout, protože pomoc bližnímu považuje za samozřejmou věc, ovšem umírá při tom strachy. Projevy náklonnosti Prohasky k Marii se stupňují, ale ona je musí snášet, protože jeho návštěvy jako osoby mající blízko ke gestapu paradoxně chrání všechny tři obyvatele…

Milostný příběh několika generací na pozadí ikonického New Yorku.

Film zkoumá bouřlivý tříletý vztah mezi velkou dámou vídeňské společnosti Almou Mahlerovou a rakouským umělcem a enfant terrible Oskarem Kokoschkou.

Čtyři zdrcené ženy v domácnosti z hyperkonzervativního Dublinu 60. let si s malou pomocí svého kněze zaslouží tolik potřebný výlet do Lurd ve Francii.

Příběh rodiny šampaňského Veuve Clicquot a podniku, který vznikl na konci 18. století.

Film se soustředí na nedávno uvězněného Barona, který naváže přátelství se spoluvězněm Otisem, mužem s bohatou historií útěků z vězení.

Scénář k filmu Jiřího Svobody vznikl na základě stejnojmenného románu Jaromíry Kolárové (1965). Autorka v něm vypráví příběh svého manžela, který byl na počátku padesátých let zatčen a odsouzen stejně jako mnozí jiní. Na rozdíl od snímku Costy-Gavrase Doznání (1969), zobrazujícího události kolem soudního procesu s Rudolfem Slánským, se zde jedná o jeden z četných procesů menších, oblastních. I zde jde, až na jednu výjimku, výhradně o komunisty. Oproti Doznání má Svobodův film jednu výhodu a jednu zvláštnost: znalost reálií i okolností, ale jiný, snad životnější úhel pohledu.

Dokumentární mystifikace o novém živočišném druhu, kterému vyhovují životní podmínky, které jsou pro nás smrtelné. Ocenění v roce 1988 – Studentský Oscar Americké filmové akademie.

Film s Martinem Dejdarem a Jiřím Lábusem v hlavních rolích vypráví o vztahu mentálně postiženého strýce (J. Lábus) se svým synovcem (M. Dejdar), které osud svede v jedné chvíli dohromady, aby postupně mezi nimi vzniklo pouto, které je prezentací síly a „moci“ přátelství. To je posléze vystaveno zkoušce ze strany těch, kteří se je snaží z různých důvodů od sebe rozdělit. Snímek je mj. i konfrontací dvou hlavních, charakterově bezelstných protagonistů s těmi, kteří svou bezelstnost dávno ztratili a řídí se převážně tím, co jim může přinést prospěch, a to často za jakoukoliv cenu.