Komedie

Muzikant Jack (Michael Keaton) nevydělá moc peněz a jen tak tak uživí manželku a syna Charlieho. Chlapec by moc chtěl, aby s ním táta trávil víc času. Jenže to není tak jednoduché a Jack alespoň synkovi věnuje foukací harmoniku, o níž tvrdí, že je kouzelná. A je to právě její kouzlo, které dá syna a otce znovu dohromady. I když ne právě tak, jak by si oba asi nejvíce přáli…

V jihočeském městečku Kameňákov žije pestrá směsice lidí:: např. náčelník místní policie Pepa Novák, jeho žena učitelka Vilma a jejich děti, zdravotní sestra Julie a devítiletý syn Pepíček. Je tu ředitel školy Eda, který má pletky s Vilmou, odmítne přijmout mladého fyzikáře Adama, ale ochotně přijme fyzikářku Evu. Impotentní lord a majitel zdejšího zámku zase hledá rodinný poklad. Patří sem i místní továrník Kohn, kterému komplikují život manželka Sára, a hlavně neodbytná tchyně, a matka představená zdejšího kláštera, ve kterém se místo jeptišek ukrývají prostitutky a zloději na útěku…

Nenašel by se asi milovník starých komedií, který by neznal Jindru Benetku, Ádu Čuříka, Tondu Holouse, šplhouna Krhounka nebo časopis Řev septimy. Film Martina Friče měl úspěch hned po svém uvedení a dodnes se těší přízni diváků. Vznikl podle stejnojmenné hry, napsané podle knihy Jaroslava Žáka Študáci a kantoři. Její satirický duch ovšem způsobil autorovi ve své době řadu nepříjemností. Vše se tu točí kolem studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Vzbudil v profesorském sboru značné pozdvižení, protože poněkud humorných způsobem pojednával o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš a starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, zbytek učitelského sboru zahájí…

Studentka textilní průmyslovky se chce vyrovnat ostatním děvčatům, a proto si vymyslí ideálního přítele, povoláním dokonce letce. Nepočítá ovšem s tím, že její kamarádky by se s ním chtěli také seznámit. Režisérovy představy o tehdejší mládeži byly dosti zjednodušené, ba svérázné, navíc posunutím vyprávění do diskotékového rytmu dává najevo, že nenabízí nic jiného než neškodnou zábavu.

Slavná komedie Voskovce a Wericha vstoupila do národního povědomí, jen po válce (bohužel ve zkrácené verzi) ji viděly přes čtyři miliony lidí. Právě zde tvůrci dospěli k otevřené politické satiře, zacílené proti nacismu. Není to ovšem prvoplánová podívaná, režisér Martin Frič do vyprávění vložil spoustu neodolatelných komických výstupů, někdy dokonce s výrazným politickým podtextem (například scéna s ručními granáty Krupp-Essen). Oba protagonisté tu hrají kameloty, kteří se náhodně zapletou do chystaného protidemokratického puče a napomohou k jeho nezdaru.