Pohádka

Krkonošská pohádka nám tentokrát představí Krakonoše, když byl ještě mladíček a ohlížel se za děvčaty. Jeho bába Futéř měla co dělat, aby ty jeho zálety dala do pořádku. To se ví, že se jí to podařilo a měla tak velkou zásluhu na tom, že Josífek dostal za ženu svou Lidunku a Krakonoš se vrátil ke své vílce Cilince.

V malém zámečku žil kníže pán se svou dcerkou komteskou Julinkou. Měl s ní ale velké trápení – komteska odmítala jednoho ženicha za druhým, dokonce si dala i podmínku, že si vezme za muže toho, kdo jí přinese botky, co se nikdy neprotancují. Ta zpráva se dostane až do pekla. Na pokyn Luciperovy báby starý čert Šuspajtl Julinku unese, ale komteska v pekle dlouho nepobude – přijde ji vysvobodit mladý švec Ondra. Povede se a Julinka se stane jeho nevěstou.

Mates býval dobrý ponocný do té doby, než ho přešla chuť k práci a dal se na lenošení. Jeho starostlivá žena Barka na něho nedá dopustit a je přesvědčená, že Mates trpí neznámou chorobou. Až zpráva, že se v sousedním městě usadil učenec, který hledá nejlínějšího mezi lenochy, vyprovokuje Matese k akci. Titul krále lenochů musí přece patřit jemu.

Král Tobalt přísahal po smrti své choti, že už se znovu neožení, leda že by našel ženu stejně krásnou, jako byla jeho zemřelá manželka. A pak padl jeho zrak na dceru Lotte, která, jako by matce z oka vypadla. Rozhodl se s ní oženit. Lotte si však kladla podmínky. Otec jí musí dát troje šaty – jedny zlaté jako Slunce, druhé stříbrné jako Měsíc a třetí, které se budou třpytit jako hvězdná noční obloha. A k tomu kožíšek sešitý z tisíce kůží. Každé zvíře v království na něj musí přispět. Když král Lottě všechna přání splnil, schovala šaty do vlašského ořechu, načernila si tváře popelem, oblékla kožíšek a zmizela z paláce. Ráno ji v lese objevil sousední král Jakob se…

Oblíbená Tylova hra je sice natočená neobratně, s výraznými operetními prvky, ale dějovou osnovu předlohy zachovává. Hrdina hledá prchavé štěstí v exotické cizině, než zjistí, že štěstí v podobě sličné dívky na něho čeká doma. Natočeno k 90. výročí napsání divadelní hry, která byla předlohou (1847). Film se v roce 1955 dočkal remake Karlem Steklým.