Pořady

Projekt Pocta novému cirkusu / Aquanauts zavěsil nad Prahu nejlepší akrobaty z České republiky, Slovenska a Švédska… a vyrazil divákům dech. Dokument Cirkus v srdci je oslavou, zpovědí a upřímným vyznáním umělců nového cirkusu z celého světa i těch, kteří stojí v pozadí. Zkrátka všech, co upsali duši cirkusu.

Mia se prochází setmělou krajinou, vtom její pozornost upoutá zářící cirkus stojící na louce poblíž města. Neodolá a vstupuje do světa žonglérů, klaunů, půvabných umělkyň i odvážných siláků. Je zcela uchvácena vystoupením pohledného akrobata, zvaného Aerialist. Během nebezpečného cviku na hrazdě pohlédne akrobat Mie do očí, vtom se dopustí osudné chyby a zřítí se k zemi. Všichni čekávají, že muž v následujícím okamžiku zemře, vtom ale podlaha manéže změní strukturu, a on je pohlcen pískem a propadá se do neznáma. Dívka mu spěchá na pomoc, vzápětí se i ona propadá do tajemných hlubin. Ocitá se v kouzelné říši akrobatů, kde se sny a fantazie mění ve skutečnost. Mia hledá Aerialista ve fantastickém jezerním světě, po mladém akrobatovi se však slehla…

 Lidé, kteří se věnují válečnému reportování, musí mít tak trochu zvláštní výbavu – profesionální i mentální. Kromě všech věcí, které by měly být svaté všem novinářům (jako oddanost pravdě, zvídavost nebo důslednost) musí disponovat ještě dalšími dovednostmi či vlastnostmi – fyzická i psychická odolnost, schopnost improvizace a především odvaha. Tuto práci opravdu nemůže dělat každý novinář. Těchto novinářů v českém žurnalistickém světě není mnoho. Ale jsou. A někteří jsou velmi dobří a zajímaví. A zřejmě i největší cynik vnímá, že jejich práce si zaslouží úctu a obdiv. Dokumentarista Petr Jančárek mluví s řadou reportérů, kameramanů a fotografů o tom, jak svoji profesi vnímají. Jak prožívají strach a jaká je jejich motivace pro tuto práci.

Bratislava je středně velké evropské město. Z ekonomického hlediska ovšem patří k nejrychleji se rozvíjejícím regionům našeho kontinentu. Panuje tu neustálý shon. Město se zahušťuje a developeři si rozdělují poslední zelené plochy. Stavby, často necitlivě umístěné, vytlačují z Bratislavy naše nenápadné sousedy. Začínají nám chybět – a tak hledáme náhrady. Podvědomě cítíme, že jsme součástí přírody. Ale zároveň potřebujeme i město. Žijeme tu, pracujeme, chodíme do školy, nakupujeme v nespočetných supermarketech. Vychutnáváme si procházky starými uličkami i po nábřeží Dunaje. Žijeme, nebo možná spíš přežíváme v prostředí města. Na opevněných březích Dunaje, uprostřed betonu a asfaltu. Ale naštěstí tu nejsme sami, jak dokazuje všímavost autora Branislava Molnára.

Lidová hudba a lidové výtvarné umění se často prolínají, inspirují a obohacují