Psychologický

Beau se bojí – života, světa a především své mámy. Na cestě na rodinnou návštěvu je vtažen do nečekané spirály absurdních událostí, které si nedokázal představit ani v těch nejtemnějších snech. Na šílené pouti plné humoru, děsů a dobrodružství se tak musí samotářský podivín vyrovnat se svými strachy a konečně vzít život do vlastních rukou. Filmový vizionář Ari Aster  spojil síly s hereckým chameleonem Joaquinem Phoenixem a přichází s mimořádně pohlcujícím filmovým zážitkem bořícím bariéry žánrů i diváckých očekávání.

Bezdětní manželé Karel a Věra už v životě zkusili mnohé – studovat, uplatnit se v zaměstnání. Dokázali si však vytvořit domov a ten chtějí teď nabídnout někomu třetímu, chlapci z dětského domova. Věra a její rodiče jsou chlapcem, který je u nich zatím jen na zkoušku, nadšeni. Karel, který sám žije v pocitu životního neúspěchu, se však neumí s novým členem rodiny smířit…

Zloděj umění uvízne v luxusním penthouse, když se jeho akce pokazí. Obklopen cennými díly musí měsíce přežívat jen díky důvtipu a vynalézavosti.

Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců – Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe…

Hraný debut vynikající české dokumentaristky čekal na své uvedení dvacet let. Komorní příběh armádního důstojníka v malém městě během jedné letní neděle natočila Vihanová s důrazem na atmosféru a evokaci pocitu marnosti a banality okamžiků neužitečného, promarněného života. Nadporučík Amošt cítí svoji prázdnotu a podvědomě utíká do vzpomínek a představ, které s nimi souvisí… Ubitý jednotvárností a neschopný vystoupit z nesmyslnosti mechanicky naplňované existence v zakletém, odcizeném světě zastaveného času (sugerovaném fascinujícím obrazem letním sluncem spáleného a zchátralého města jako kulisy nudy a letargie, zahnojené svobodárny, páchnoucího sklepa plného krysích terčů, uzavřeného prostoru Okružní ulice), zosobňuje vnitřní situaci člověka konce 60. let. Podstatným stylotvorným prvkem je střih, udělující filmu osobitý „hudební rytmus, kompenzující jeho méně výraznou dramatickou výstavbu. Ve scéně…