Enrico Caruso – věčný hlas

Rok před svou smrtí stojí legendární Enrico Caruso (1873–1921) v New Yorku před osudovým rozhodnutím. Má odjet na umělecké turné na Kubu. Pěvec váhá, protože má zdravotní problémy a je v područí italské mafie „Černá ruka“, jíž platí výpalné. Jeho manažer Adolfo Bracale, který cestu organizuje, však trvá na svém. V tu chvíli se Caruso rozhodne požádat o přemrštěnou částku, 90 000 dolarů za osm vystoupení a dvě dopolední představení. Dopadne to tak, že manažer okamžitě podepíše a Caruso je nucen odjet na Kubu a vystupovat tam. Má v zavazadle vyděračský dopis, který umělci dělá velké starosti. Carusa vydírala Černá ruka: dostal dopis jako všichni Italové, kteří byli v Americe úspěšní. Měl zaplatit, nebo zemřít. Carusův vztah k mafii se táhne takřka celou jeho kariérou. Také jeho rodná Neapol byla v té době významným centrem mafie. Narodil se v dělnické čtvrti Giovanniello 25. února 1873. Jeho matka pracovala jako uklízečka, otec ve slévárně. Jejich příjmy byly velmi nízké. Malý Enrico má ale štěstí. Ve Via Bartolomeo Capasso si přivydělává pár lir sólovými vystoupeními v kostelním sboru. Jeho krásný hlas přitahuje pozornost a chlapec už v raném věku vidí svou budoucnost v hudbě. Postupně se vypracoval na tenoristu, o jehož pěveckém umění se vypráví po více než sto letech. Ostatně patřil k prvním interpretům, jehož hlas byl zachycen na gramofonových deskách.