Televizní program

Film Svědek vychází z literární předlohy Brainwash od spisovatele Johna Wainwrighta, pro filmový scénář ji adaptoval režisér Claude Miller ve spolupráci s Michelem Audiardem. Příběh, odehrávající se na minimálním prostoru, je hereckým koncertem dvou velkých osobností francouzského filmu (Ventura, Serrault), jimž zdařile sekunduje Romy Schneiderová. Film měl ve Francii premiéru v září 1981 a v následujícím roce dominoval udílení cen francouzských Césarů.

Hercule Poirot chce prožít příjemnou dovolenou na luxusní lodi Karnak, která se plaví po Nilu. Pokojný výlet se však změní v drama, když někdo zavraždí bohatou Linnet Ridgeway-Doylovou. Pachatelem může být jen některý z cestujících! Ale kdo? Manžel Simon a jeho bývalá milenka Jacqueline De Bellefortová jsou s největší pravděpodobností mimo podezření. Je vrahem nepříjemná stará dáma Marie Van Schuylerová, která ukradla Linnetine šperky? Nebo věčně opilá spisovatelka skandalózních knih Salom Otterbourneová, se ktorou se Linnet soudila? Či doktor Ludwig Bessner, kterému Linnet vyhrožovala odebráním licence? Ani další cestující nemají čisté svědomí. Hercule Poirot a jeho šedé mozkové buňky musí pracovat na plné obrátky, aby pravda vyšla najevo. A Když mu chybí kapitán Hastings, v úloze watsona musí obstát plukovník…

Dokument o Petře Procházkové sleduje dvě linie. První, zjevná, je její orientace na Východ. Dobře zná Rusko, Afghánistán, problémy malých národností, které jsou na Rusko navázány, zejména Čečenska. Tamější situaci sleduje profesně, ale taky osobně. Rok v Grozném vedla sirotčinec bez jakékoli mezinárodní podpory, dvakrát se tam vdala – jednou za Inguše, podruhé za Afgánce. Druhá linie není tak zjevná, ale o to důležitější. Ač osobnost, je Petra Procházková pro dnešní dobu typická. Je emancipovaná, něčeho v životě dosáhla, v profesi je respektovaná. Společenské poměry daly Petře Procházkové šanci zapsat se do světa, chtějí však za to svou daň. Tato doba nám umožňuje téměř vše, na co se cítíme, zároveň si to ale bere zpět. Procházková mohla informovat svět o…

O Tunisku se často říká, že za dobu své několikatisícileté historie absorbovalo vždy to nejlepší z vlivů všech středomořských civilizací, které přešly jeho územím. Dokumentární film představí v pestrém atraktivním sledu nejrůznějších pohledů do minulosti i přítomnosti tuto nanejvýš zajímavou zemi. Její bohatství nespočívá pouze v rozmanitých přírodních krásách a dechberoucím množství starobylých památek, nýbrž i v setkáních s pozoruhodným obyvatelstvem. To se po věky vyznačuje jinde téměř nevídanou tolerancí vůči lidem jiných ras a náboženských vyznání, což má pozitivní vliv na směřování celé tuniské kultury.

Vzájemné ovlivňování rostlin a okolního světa je mnohem rozmanitější, než jsme si mysleli. Vědělo se, že rostliny jsou citlivé na teplotu, sluneční záření nebo vlhkost. Díky moderním zobrazovacím metodám můžeme rostliny zkoumat mnohem podrobněji a s údivem zjišťujeme, že jejich svět vlastně ještě vůbec neznáme. S rostlinami máme některé společné vlastnosti. Mají například cévní soustavu srovnatelnou s našimi žilami a tepnami, které zajišťují oběh tekutin. Disponují také sítí k přenosu elektrických impulzů podobnou našim nervům, která slouží k přenosu informací. Vylučují hormony a mohli bychom najít ještě mnohé další shodné znaky. Třeba z genetického hlediska mají rostliny stejné geny nezbytné pro sluch jako živočichové. Ale mohou opravdu „slyšet“? … V boji o přežití si rostliny vypracovaly účinné, někdy až zákeřné metody….