Za poklady Indie s Bettany Hughes

Indie je nejlidnatější zemí světa (1,4 miliardy obyvatel), bohatá na historii a kulturu. Bettany Hughes jako první zavítá do města Varanasi, jednoho z nejstarších sídel v Indii. Přímý překlad místo překládá jako „město světla“, leží na řece Ganze, ze které se vynořil údajně sám bůh Šiva. Bettany je pozvána na obřad pindada, osvobození duší zemřelých a k té příležitosti si nechává ušít šátek z posvátného banárského hedvábí (z tohohle hedvábí se šijí např. svatební šaty), jedná se o speciální látku úzce spjatou se silnými duchovními významy. Vanarasí je městem, které se stalo útočištěm pro všemožná náboženství – i křesťany, muslimy a buddhisty a platilo za centrum duchovna a vzdělanosti, základy města jsou datovány až do 14. století př. n. l., jedná se tedy o jedno z nejstarších osídlených míst s bohatou duchovní historií. Bettany dále navštíví město Fatehpur Sikri, které nechal postavit v 16. století císař Akhbar. Město bylo založené na náboženském směru sulfismu, smiřujícího náboženství, císař Akhbar totiž proslul i tím, že se snažil spojit a usmířit všechna náboženství (později v životě dokonce vyvinul náboženství, jehož přímý překlad je „božská víra“ a které všechna náboženství v říši pojí v jedno) Další oblastí je Rádžastán, oblast jezer a horských pevností. Bettany zde navštíví několik paláců u jezera Udaipuru. Mezi prvními Městský palác, který byl kdysi zároveň obrannou citadelou (má proto úzké, spletité chodbičky, které měly dezorientovat vetřelce), poté navštíví také palác Džek Nevara (Jezerní palác), známý z Jamese Bonda, dnes fungující jako velmi luxusní hotel. Architektura zdejších paláců je hodně inspirována přírodou, kterou zároveň uctívá, takže je na zdech spousta maleb a mozaiek Slunce a dalších živlů a květinových motivů. Dalším klenotem, který pak Bettany navštíví, je Tádž Mahal, jeden ze sedmi divů světa, ležící v Agře, který by měl správně vévodit soukromým zahradám. Šáh Džán, který Tádž Mahal nechal postavit, jej zamýšlel jako bránu do pozemského ráje, tedy respektive jako podobiznu ráje, ve kterém se měla nacházet jeho předčasně zesnulá žena. Původní zahrady, které Tádž Mahal obklopovaly a které měly připomínat rajskou zahradu, zničili Angličané během kolonialismu, takže je teď namísto zahrad před Tádž Mahálem akorát anglický trávníček. Archeologové se však snaží původní zahrady obnovit. Posledním místem je město Armitsar (armi – lektvar nesmrtelnosti, tsar – jezírko), posvátný chrám u posvátného jezírka, jehož voda má smývat špatnou karmu. Zdejší chrám odráží myšlenky sikhismu – hlavně myšlenku o důležitosti pomoci lidem svými skutky. Chrám má totiž jídelnu, kde jsou vítáni všichni bez ohledu na kastu, která nakrmí 75-100 tisíc lidí denně – denně zde tedy převážně dobrovolníci vaří 2 tuny dhalu, tunu a půl rýže, 5 tun pšenice se každý den spotřebuje na výrobu chapati. Bettany Hughes dokazuje, že Indie má pochopení a otevřené dveře pro všechny druhy náboženství.