Nejdůležitější události 2. světové války v barvě

Sicilané fašistický režim nenáviděli, což zvyšovalo spojenecké šance na úspěch. Bitva o Sicílii byla zpočátku nesmlouvavá, ale italské jednotky na západě ostrova díky mafii brzy odpadly a Pattonův postup se zrychlil. Zpomalovali ho pouze Britové, kteří Pattona donutili k používání úzkých pobřežních silnic, čímž umožnili únik cenných německých divizí z Messiny. Mussolini byl po pádu ostrova zbaven moci a dočasná vláda se rozhodla dojednat se Spojenci příměří. To mohlo Spojencům pootevřít dveře do střední Evropy. Churchill proto přesvědčil Roosevelta, že útok na pevninskou Itálii válku pomůže rychleji ukončit. Jenže nacisté byli rychlejší a americké invazní jednotky narazily při pokusu o vylodění u jihoitalského Salerna na elitní německé divize, které mezitím obsadily Itálii, osvobodily Mussoliniho a symbolicky ho vrátily do čela země. Americké jednotky vedené nezkušeným egoistickým generálem Markem Clarkem se během následující zimy pomalu plahočily na sever. Německou obranu však usnadňoval hornatý terén úzkého Apeninského poloostrova. Clarkovy jednotky poté narazily u města Cassino na impozantní Gustavovu linii, kterou nedokázaly ani navzdory několika pokusů prolomit. Zároveň přitom utrpěly velké ztráty. Churchill proto prosadil další obojživelnou invazi u Anzia, ležícího severně od Gustavovy linie. Ta však skončila katastrofou. Němci totiž okolí města zatopili a Američané se ve vzniklém močálu obrazně utopili. V mokřinaté oblasti se zároveň začala šířit zákeřná malárie. Spojencům, bušícím zatím marně do Gustavovy linie, se nevedlo o nic lépe. Velitel britských sil si navzdory Clarkovu odporu prosadil bombardování starobylého kláštera na vrcholu hory, který byl úplně zbytečně srovnán se zemí. Rooseveltovi se nakonec podařilo na konferenci v prosinci 1943 prosadit přes Churchillův odpor invazi do Francie, jejíž zahájení bylo předběžně stanoveno na květen následujícího roku. Churchill se však odmítal svého italského plánu vzdát a nařídil svému vrchnímu veliteli Haroldu Alexanderovi, aby se v rámci mohutné ofenzivy pokusil Gustavovu linii prolomit. Alexander v ní Clarkovi svěřil klíčovou úlohu, jeho jednotky měly průnikem u Anzia odříznout Němce ustupující z Gustavovy linie. Mohutná spojenecká ofenziva nakonec skončila úspěchem a Němci byli nakonec nuceni Gustavovu linii opustit. Clark se však v rozhodujícím okamžiku vzepřel rozkazu svého britského velitele a namísto, aby Němcům zabránil v ústupu na sever, zamířil se svými jednotkami k Římu, aby si jeho osvobozením vydobyl nehynoucí slávu. Tím ale Němcům umožnil uniknout. O pouhé dva dny později byla v Normandii zahájena invaze a Itálie se ukázala jako krvavý omyl.