Nejdůležitější události 2. světové války v barvě

Sovětský vůdce Josif Stalin vzhledem k váznoucímu postupu západních Spojenců souhlasil, že Sovětský svaz převezme hlavní tíhu bojů, aby válka s Hitlerem skončila co nejdřív. Výměnou za to však chtěl určité záruky týkající se poválečného uspořádání světa, které by jeho říši zajistily ochranu před případnými vpády. Žádal vytvoření nárazníkové zóny a mimo ní i rozdělení Německa na spojenecké zóny. A aby poukázal na důležitost Berlína, který se nacházel uprostřed sovětské zóny, souhlasil s jeho rozdělením na sovětský, americký a britský sektor. Stalin začal plánovat poslední velký útok. Věděl, že jeho úspěch mu může zajistit čestné místo mezi největšími vojevůdci ruských dějin. Plánování útoku na Berlín však bylo spojeno s obrovskými těžkostmi. Zásobování obrovských sovětských armád v Polsku a Maďarsku potravinami, zbraněmi a muži vyžadovalo před rozhodujícím úderem na Berlín gargantuovské úsilí. Ve chvíli, kdy Stalin jmenoval neblaze proslaveného polního maršála Žukova svým zástupcem, však do Kremlu dorazila zpráva o obnovení spojeneckého postupu na Západě. Eisenhowerovým armádám se konečně podařilo překročit Rýn. Britský ministerský předseda Winston Churchill, který si přál, aby sláva za dobytí Berlína připadla Britům loboval u Američanů za obnovení tlaku na východ, na Berlín. Měl totiž vážné pochybnosti o Stalinových záměrech. Jeho tušení bylo správné. Jakmile totiž Stalin zjistil, že zájem o dobytí Berlína mají i západní Spojenci, změnil taktiku. Napsal jim dopis, podle nějž už ho Berlín nezajímá. Snažil se je jen rozhodit, ve skutečnosti totiž chtěl být v německé metropoli jako první. Přitom mu nešlo jen o vojenskou slávu. Dozvěděl se totiž o existenci tajné nacistické jaderné laboratoři, která se však nacházela v americké zóně. A Stalin se chtěl dostat k jejím tajemstvím dřív než západní Spojenci. Proto uspořádal jednu z nejkrutějších her v dějinách, závod mezi svými dvěma nejlepšími vojevůdci Žukovem a Koněvem o to, který z nich dobude město jako první. Stalin odstartoval závod o Berlín. Churchill učinil Američanům v době, kdy sovětské armády pokračovaly v postupu k hlavnímu městu Třetí říše, poslední nabídku, aby obnovili tlak na Berlín. Podezíral totiž Stalina z nekalého jednání. Veškeré jeho snahy však zhatila Rooseveltova smrt. Konečné rozhodnutí bylo od nynějška na rozvážném a pragmatickém vrchním veliteli spojeneckých sil Dwightu Eisenhowerovi, který nechtěl pokračovat v dalším postupu. Chtěl totiž šetřit síly na stále krvavější tichomořskou válku. Stále paranoidnější Stalin pobízel Žukova a Koněva, aby dokončili svou práci co nejdřív. První běloruský front maršála Žukova totiž závodil s 1. ukrajinským frontem maršála Koněva, který z nich bude v Berlíně jako první a statisíce rudoarmějců kvůli tomu umírali v krutých bojích s fanatickými Němci, kteří dostali rozkaz bojovat do posledního muže. Do zbytečného boje proti postupujícím sovětským armádám se dokonce zapojily i berlínské děti. Hitler nakonec s vědomím blížícího se konce spáchal sebevraždu. Nad Berlínem nakonec zavlála rudá vlajka se srpem a kladivem. Pátrání po nacistické jaderné laboratoři však skončilo ke Stalinovu zklamání nezdarem. Sověti v ní totiž žádné tajemství nenašli. A svržením dvou amerických atomových pum na Japonsko v srpnu téhož roku začal nový světový konflikt, studená válka.