Televizní program

Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v Medvědovi se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou „řeč“ pralidí a jeho gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za sousedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získáním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za „polidštěním“. Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásna kamera (kanadské, skotské a keňské…

Dokumentární pocta Její Výsosti královně Alžbětě II., která byla nejdéle vládnoucí panovnicí v historii Velké Británie a Commonwealthu obsahuje unikátní rozhovory s jejím synem a následníkem trůnu i dalšími členy rodiny, veřejnými osobnostmi a blízkými spolupracovníky.

Jack Traven, policejní specialista, který je poslán, aby zneškodnil bombu umístěnou pomstychtivým vyděračem na autobus. Situace je velmi vážná, Jack, kterému pomáhá cestující, musí udržovat rychlost autobusu nad 50mph (tj. asi 100 km/h), jinak bomba exploduje. A to není v ulicích Los Angeles vůbec jednoduché. A tak se před námi odvíjí nepřetržitá akce se spoustou překvapení, která Vás nenechá sedět klidně ve Vašich sedadlech.

Když si skupina zločinců přijde vyzvednout obsah skladu, musí žena, která jej provozuje, hrát hru na kočku a myš, aby zachránila svůj život.

Titulní hrdinka pevnou rukou ovládá své blízké, mistrně ovládá kombinaci slz, vydírání i zákeřných intrik. Neváhá zneužít důvěřivou služtičku. Zdání dobré pověsti je pro ni nade vše.

Děj dlouho zakázaného tzv. trezorového filmu, který režisér Jiří Menzel natočil v roce 1969 na motivy povídek Bohumila Hrabala, se odehrává v neblaze proslulých padesátých letech na šrotišti kladenských oceláren, kde byly buržoazní živly převychovávány prací v ocelárnách. V pracovním táboře se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, živnostník, ale i saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen jako buržoazní přežitek. Film se vyznačuje skvěle napsanými postavičkami, vtipnými dialogy a břitkým, přesto nesmírně zlidštěným humorem, dokonce i něžnou hravostí. Po svém znovuvedení do kin zvítězil na filmovém festivalu v Berlíně v roce 1990.

Hudební skladatel Pavel Bertl je nešťastný, když jeho mladá žena trpí jeho zhýralým životem. Rozhodne se ji zachránit a poskytnout pádný důvod k rozvodu. Na radu advokáta se má na několik dní ubytovat v horském hotelu s cizí ženou. Do hry vstupuje nezaměstnaná artistka Anny Plavcová… Poslední ,,český“ film A. Ondrákové, která v těch letech hrála současně v Německu, Francii a Anglii (dokonce i v detektivce Alfreda Hitchcocka). Jako obyčejně se i tentokrát souběžně natáčela německá verze Der Scheidungsgrund. Anny zůstávala na place, O. Nového střídal proslulý milovník rakousko-německé provenience Paul Hörbiger.

Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu – židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu…

Tři bývalí zahraniční vojáci se rozhodnou společně podnikat. Jejich autosprávkárna neprosperuje a o vynález ing. Donela také nikdo nemá zájem. Jejich těžkou situaci a problémy by mělo vyřešit nečekané dědictví z Jižní Ameriky. První role Ireny Kačírkové, studentky pražské konzervatoře. Exotická zpěvačka a tanečnice Manon Chafour vystupovala tehdy v divadle V+W.