Dokumenty

Jedinečné architektonické dílo v srdci Paříže, Hôtel de Ville, patří k nejvýjimečnějším, ale zároveň nepříliš opěvovaným stavbám francouzské metropole. Radniční budova  francouzského hlavního města připomíná včelí úl – každý den tu pracuje tisíc zaměstnanců a jedenáctkrát do roka tu zasedá sto šedesáti tříčlenná městská rada. Zdejší kancelář starosty je díky své rozloze dokonce větší než kancelář prezidenta republiky či předsedy vlády. Tento pařížský palác všech superlativů má bouřlivou minulost.

Film inspirovaný skutečným příběhem jednoho z největších vojevůdců své doby, nikdy neporaženým Janem Žižkou z Trocnova, který se stal díky svým činům legendou. Evropa na konci 14. století. Vše, co vybudoval Karel IV., císař římský a zároveň český král, se rozpadá. Staleté pořádky se otřásají v základech. Císařův prvorozený syn a nástupce Václav IV. je příliš slabým panovníkem do takové doby. Přední magnát v zemi, pan Jindřich z Rožmberka, pohlcuje dvorce svobodných zemanů jeden po druhém. Ale jeden z nich se mu postaví, jeho jméno je Jan Žižka.

Filmová návštěva španělského národního muzea umění 20. století, Muzea královny Sofie (španělsky Museo Reina Sofia), v němž se nachází, mimo jiné, díla dvou největších španělských malířů 20. století, Pabla Picassa a Salvadora Dalího, a jehož nejznámějším exponátem je Picassova malba Guernica.

Emil přijíždí roku 1961 za svým bratrem Alexem do filmového studia Babelsberg v Německu, kde potkává krásnou dívku, do které se zamiluje na první pohled. Myslí si, že je to světoznámá francouzská herečka Beatris, ale je to jen její dablerka Milou. Emil zničí při natáčení kulisy a je drzý na Beatris, a tak je vyhozen ředitelem z Babelsbergu. Milou ho zachrání a utečou spolu na její tajné místo. Emil si s ní domluví další schůzku, na kterou Milou nepřijde, protože jsou uzavřeny hranice mezi východním a západním Německem. Emil Milou opravdu miluje a vymyslí plán, jak ji znovu vidět. Pod falešným jménem si zabere kancelář a chce vymyslet film, kvůli kterému by Beatris s Milou přiletěli zpět. Maskérka Christa ho…

Primáš, skvělý houslista a výtečný zpěvák, ale rovněž výborný kontrabasista; pokud je obecně pokládán za přímého pokračovatele osobitého horňáckého primáše Jožky Kubíka, je to ocenění i konstatování skutečnosti. Martin Hrbáč totiž patří k dnes už vzácné odrůdě lidových muzikantů-samouků, kteří se namísto odborného školení v hudebních přípravkách učili přímo od lidových muzikantů – odposlechem, trpělivým napodobováním, odpozorováváním takzvaných grifů – osobitých smyků, melodických ornamentů, modulárních postupů. Touto cestou se Martin Hrbáč nejprve Kubíkovi po boku, posléze v čele vlastní muziky vypracoval v jedinečnou, nezaměnitelnou osobnost, vedle níž a spolu s ním vyrůstá už několikátá generace muzikantů.