Dokumenty

Sepik, nejdelší řeka Papuy-Nové Guineje, je živoucím antropologickým muzeem, kde ještě dnes platí přísná kmenová pravidla. Místní lidé jsou duchovně spjati s jejím obávaným a uctívaným obyvatelem – krokodýlem. Některé kmeny doposud praktikují bolestivý a nebezpečný rituál přerodu mladých chlapců v silné „krokodýlí“ muže. Atmosféra vesnice Marap je nabita strachem i očekáváním. Domorodci celou noc tančí, a hypnotizující dunění bubnů od setmění k úsvitu ohlašuje nadcházející rituál, při němž stovky mělkých řezů vytvoří na tělech mladíků vzory krokodýlí kůže. Místním ženám je vstup do domu duchů, kde se tento obřad odehrává, zapovězen. Dvojice českých filmařů získala možnost marapskou tradici zachytit a Petra jako první žena vstoupila do tohoto ryze mužského světa. Autorská dvojice dokumentární série Útěky do přírody prozkoumala i…

Historie koněspřežní dráhy České Budějovice-Linz se datuje od dob c.k. rakousko-uherské monarchie. Nyní se stává velmi atraktivním turistickým cílem nejen na rakouské, ale i české straně. Jejím výchozím bodem jsou České Budějovice, přepřažní stanici má v Bujanově, formanské muzeum pak vzniká v Holkově, ale i ve stanici Kerschbaum, kde rakouský Spolek přátel koněspřežky provozuje zhruba půlkilometrovou trať. Po ní se lze svézt v replice koněspřežního vláčku taženého koňmi.

České publikum má jeho tvář neodmyslitelně spojenou s postavou komisaře Maigreta, kterou ztvárnil nesmírně věrohodně. K Praze ho navíc pojil fakt, že se v ní některé epizody slavného seriálu natáčely. Kdo ale byl Bruno Cremer ve skutečnosti? Co o něm víme? Tento velmi populární herec si bedlivě střežil své soukromí. Skutečně ho znalo jen pár blízkých přátel, mezi nimiž byli Jean Rochefort, Jean-Paul Belmondo, Jean-Pierre Marielle či Jacques Perrin. On však, na rozdíl od nich, nikdy neplnil přední stránky novin a časopisů. Přesto jej lidé ctili a milovali. Byl pro ně jakýmsi prototypem „obyčejného člověka“. Pro ty, kdo by si chtěli připomenout další jeho role, uveďme alespoň pár titulů, v nichž hrál: Černý talár pro vraha, Docela obyčejný příběh, Mzda…

Podle mayské legendy se pod Chitzen Itza nachází skrytá podzemní jeskyně. Archeologové vyzbrojení nejmodernější technikou by ji rádi objevili.

Naši planetu tvoří zdánlivě nekonečné množství moří a oceánů, které jsou dokonce i dnes plné neodhalených tajemství a neprozkoumaných záhad. Kameramani pořadu Podmořské divy Afriky se ponořili do dříve nedostupných hloubek, aby prozkoumali poklady z říše fauny a flóry i životně důležité ekosystémy pod hladinou.

Filmový režisér Jiří Hanibal (narozen 1929) patří k prvním absolventům pražské FAMU, zkušenosti získával jako scénárista i jako pomocný režisér, k samostatné práci se dostává až na počátku 60. let. V jeho tvorbě převažuje zájem o problémy dětí a dospívající mládeže (Život bez kytary, Malé letní blues, Dědeček, Kyliján a já), avšak jeho filmy nikdy nedosáhly působivosti ani dosahu například obdobně zacílených snímků Formanových. Výrazněji neuspěl ani v tvorbě zacílené na kriminální příběhy (Dům ztracených duší, Čas pracuje pro vraha). Můžeme sice jeho celoživotní odkaz označit za průměrný, někdy dokonce přehlížený, ale přesto zůstává dokladem poctivého hledání, jak diváka co nejsilněji oslovit. Tento dokument je cenný zejména Hanibalovými vzpomínkami na uplynulá desetiletí, na šance, které dostal, i na překážky, které…