Filmy

Na výběr ze tří filmů.

Plošková sarkastická hororová parodie na komiksové seriály z třicátých let minulého století.

Dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmanna je hereckým koncertem Jana Pivce. Herec v tomto filmu z roku 1964 nechal zaznít všechny rejstříky svého zralého herectví, od poloh vysloveně komických až k tónům, zaznívajícím tragickým podtextem. A přestože postava Vavřince Konopky v tomto příběhu zřetelně dominuje, velký herec disciplinovaně ponechal dostatek prostoru i spoluhráčům, především Jaroslavu Marvanovi, Daně Medřické (její jedovatá Petronila je znamenitou figurkou), skromné Libuši Havelkové i bohémskému Josefu Kemrovi a všem dalším. Režisér František Filip zde byl vlastně dirigentem, který dostal k dispozici nádherně sladěný orchestr sólistů… Ale vraťme se do předminulého století. Kampak to asi ten důstojný a dosti tělnatý pan oficiál Konopka peláší? A dokonce běží tryskem a bez klobouku…

Druhá světová válka se pomalu chýlí ke konci. Na německé straně hranice začíná pomalu propukat panika a místní velitel přikazuje nechat podminovat místní přístav. Nenadálého zmatku využívají čeští lodníci, kteří se rozhodnou uskutečnit šílený plán: Ukrást německou loď plnou výbušnin a vyplout směrem ku Praze, která se má podle fašistických plánů stát poslední německou pevností… Scénář dostal Cenu literárního fondu ke 30. výročí osvobození.

Raná, ještě neobratná komedie s Voskovcem a Werichem, režírovaná divadelníkem Jindřichem Honzlem, popisuje zmatky kolem nešikovného strážníka a zmatkářského řidiče autokaru, kteří se řízením osudu stanou revuálními komiky. I tentokrát je příběh sestaven z ukázek jevištních výstupů obou umělců, zazní i několik jejich písní, avšak dějová linie se proto odhaluje jako příliš chatrná. Významná je ovšem dokumentační hodnota celého filmu.