Válečný

Stalin a Hitler si v roce 1939 domluvili rozdělení vlivu v sousedních zemích a brzy zahájili i jejich porcování. A nikdo jim v tom příliš nebránil. Společně obsadili Polsko, Stalin zabral Lotyšsko a Estonsko. Na řadě bylo Finsko, po kterém Rusové žádali vydání Karélie ležící na jejich hranicích blízko Leningradu. V listopadu 1939 bez vyhlášení války vtrhla Rudá armáda do Finska, ale i přes mnohonásobnou převahu v mužích i zbraních nedokázala finskou obranu prolomit. Až po několika měsících tzv. Zimní války vybojovali na Finsku část území. V roce 1941 se situace změnila. Německá armáda vtrhla do Sovětského svazu a Finsko se rozhodlo vybojovat obsazené pohraničí zpět. Tento válečný konflikt mezi malou severskou zemí a totalitní komunistickou mašinérií připomíná boj Davida…

Po několika měsících tvrdých bojů Rudá armáda definitivně vytlačí nepřítele z vesnice Ovsyannikovo, za cenu obrovských ztrát – ze skupiny zůstane jen třetina osazenstva. Vyčerpaní, na hranici sil čekají vojáci na posily, ale z velitelství přichází rozkaz – udržet vesnici za každou cenu, což se rovná trestu smrti. Velitel roty čelí obtížné volbě – buď ztratit zbytky jednotky na základě nesmyslného příkazu, nebo stáhnout své lidi z válečného pekla, ale zároveň opustit své pozice a následně jít před vojenský tribunál za porušení tohoto rozkazu. V extrémně realistických detailech je zobrazena pouze jedna divoká bitva, ve které se odráží celá pravda o válce.

Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v Karelijské pustině, je přidělena jednotka dobrovolníků skládající se z mladých žen. Když přijde zpráva, že v zázemí seskočili dva němečtí parašutisté, musí staršina reagovat. Vybere pět děvčat a s touto „jednotkou“ se vydá Němce zajmout. Brzy však zjistí, že zde neseskočili dva parašutisté, ale šestnáct těžce vyzbrojených komandos…

Velká vlastenecká válka. Poručík Nikolaj Ivuškin (Alexander Petrov) v malém náklaďáku, spolu s řidičem Stěpanem Vasiljonkem (Viktor Dobronravov) jen tak-tak unikli německému tanku. Ivuškin dorazí do velitelství umístěného v obci Nefjodovka, kde je jmenován velitelem jediného bojeschopného tanku. Brzy na místo dorazí tanky německého Hauptmanna Klause Jägera. V bitvě zničí Ivuškin celou Jägerovu tankovou rotu (v mnoha případech s jednou střelou dva tanky najednou). T-34 však utrpěl vážné škody. Ivuškin a mechanik Stepan Vasiljonok byli zraněni a zajati. Ani to ale odhodlané a odvážné vojáky nezastaví a hned začnou plánovat útěk. Mají totiž s Jägerem nevyřízené účty. Ivuškin zahajuje únikový plán s pomocí ruské tlumočnice Ani (Irina Staršenbaum) a otlučeného legendárního sovětského tanku T-34.

Válečný snímek byl inspirován historií skutečné vojenské jednotky, složené z kanadských dobrovolníků a neukázněných amerických rekrutů, jež měla být původně vysazena v Norsku. Válečná situace se sice změnila, ale plukovník Frederick, velitel pověřený vycvičením brigády, neúnavným přesvědčováním svých nadřízených dosáhne svého. Brigáda zůstane pohromadě a stmelí se do obávané bojové jednotky, jež se stala postrachem nepřátel na italské frontě. Film se snažil navázat na mimořádný úspěch obdobného Aldrichova dramatu Tucet špinavců (1965).